Kurz pro bystrozory

Kapitola 4

Harry se už na večírek nevrátil. Proto, jakmile dokouřil, tak vstal a vydal se do svých komnat. Vykonal večerní hygienu a zalehl do nové postele. Tato komnata bude od teď jeho nový domov po celých deset měsíců. V posteli se pro sebe usmíval, jaké to má vlastně štěstí, že se sem mohl vrátit. S tímto úsměvem na tváři se vydal do říše snů.

Mladý muž se prudce posadil a zrychleně dýchal. Nad hlavou vykouzlil tempus, aby zjistil, kolik je hodin. Bylo něco málo po páté hodině.
To už neusnu.
Pomyslel si. Znova se mu začal vybavovat jeho sen. Stál v nějaké soukromé komnatě. Nevěděl, komu patří. Rozhlížel se okolo a nic neviděl. Jen cítil, jak ho něčí ruce objaly a neznámé rty se mu přitiskly na krk v místě, kde je jeho erotogenní zóna.

Ten polibek ho dokonale vzrušil, jak ve snu, tak i v bdělém stavu, když pomyslel na ten dost vzrušující sen. Zatřepal hlavou a zvedl se z postele. Namířil si to do koupelny, kde si na sebe pustil ledovou sprchu, aby se zbavil svého vzrušení. Moc se mu to nedařilo. Jeho tělo si říkalo o jiné uvolnění. Ale jeho mysl nakonec vyhrála nad živočišnou potřebou masturbace.

Ledová sprcha ho dokonale probrala. Mladík se postavil do své komnaty a rozhlížel se, co vše v ní je a co si do ní ještě dá, aby byla podle jeho vkusu a stylu. Pohledem zabloudil o okno. Rozhodl se podívat, jaký má výhled na pozemky, jelikož včera se o to tak nějak nezajímal. Pohodlně se posadil na velký parapet a zadíval se na krajinu pod sebou. Měl přenádherný výhled. Viděl na celé Černé jezero, nad kterým se pomalu začalo vynořovat slunce. Harry žasl, jaký je to krásný východ.Velice ho fascinoval.

Nakonec odtrhl pohled od té nádhery a vydal se do útrob hradu, aby si zašel v klidu na dřívější snídani. Pomalým a loudavým krokem šel k Velké síni a vzpomínal na dobu, kdy tu studoval. Byl ztracený ve svých myšlenkách, že si ani nevšiml, že do někoho vrazil. Ten do kterého vrazil nebyl, než muž,kterému se chtěl vyhýbat.„Pottere, to neumíte dávat pozor?" vyštěkl naštvaně mistr lektvarů, když poznal v osobě, která ho málem srazila, největší katastrofu, jaká mohla v tuhle brzkou hodinu být vzhůru. Harry se mu podíval do potem zborceného obličeje. Mistrovy vlasy byly rozcuchané. Co asi takhle po ránu dělal,že je tak uřícený a zpocený. Pomyslel si Harry,něž svému kolegovi odpověděl.

„Omlouvám se," začal Harry koktat svou omluvu. A stále se díval na Snapea.

„Laskavě dávejte pozor!" zařval jeho bývalý profesor a vydal se směrem do sklepení, kde měl svou komnatu.

Mladý muž se tomu jen zasmál a pokračoval v cestě na snídani. Velká síň v tuhle ranní hodinu zela prázdnotou a tak Harry zamířil k profesorskému stolu, kde od nynějška bude sedávat spolu s ostatními kolegy. Všiml si, že u stolu je přidaná jedna židle na víc. Vydal se tedy k ní. Pohodlně se usadil. Během pár chvil se před ním začala objevovat snídaně.

„ No to nemyslíte vážně, Pottere, že sedíte vedle mě!" zaslechl asi po deseti minutách, co si užíval tichou snídani. Vzhlédl a pohlédl do naštvaného obličeje Severuse.

Nijak to nekomentoval a tak se druhý muž musel smířit s faktem, že po jeho levici bude den co den sedávat tenhle takzvaný zachránce kouzelnického světa. Naštvaně se posadil na své obvyklé místo. Rozhodl se, že mladého čaroděje bude ignorovat a že si vychutná svou snídani.

Nabral si na talíř vajíčka a slaninu a začal jíst. Když v tom jeho spolu hodovník se přes něj natáhl pro džbán mléka. Snapeem opět projel proud energie, kterou cítil včera večer. Nevěděl, co to znamená. Rozhodně mu už nebyla tak nepříjemná, jako posledně.

Harry cítil to samé, jako předešlý den.
Co se to děje, když jsem v blízkosti tohoto muže?
Pomyslel si Harry pro sebe, když si naléval mléko do kávy. Stalo se to už po druhé, po tak krátké době. Zatím tomu nedával žádnou pozornost. Zkrátka a dobře to svedl na nervozitu, která v něm vyvolávala přítomnost mistra lektvarů. Proto nerušeně jedl svou snídani.

Během půl hodiny se v síni začali objevovat další členové učitelského sboru. Všichni si mezi sebou začali povídat a do hovoru vtáhli i nejmladšího člena. Ani jeden z nich si nevšiml, že jeden nevrlý kolega nenápadně vzdálil od štěbetajících kolegů. Nikdo tomu nevěnoval pozornost.

Přátele tuhle kapitolu chci věnovat mojí kamarádce a skvělé spisovatelce tady na teto stránce. Chci jí poděkovat,za to že mi pomáhá odstraňovat moje chyby v tomhle tom příběhu.Jsem jí za to neskonale vděčná. Takže @PidilinkaPetra dík ti na stokrát