Kurz pro bystrozory

Kapitola 15

Další den si už mladý profesor řekl, že by mohl jít na snídani do Velké síně. A jak si usmyslel, tak taky udělal. Kráčel v dobré náladě a na všechny kolemjdoucí se usmíval. Konečně dorazil k profesorskému stolu a chtěl si sednout na své obvyklé místo. Když v tu chvíli do někoho vrazil. Nebylo to nikdo jiný, než jeho včerejší milenec.

„Dávejte pozor, kam šlapete, Pottere," zavrčel Snape. U toho se ne hezky mračil.

„Je mi jasné, že máte hlad, ale laskavě byste mohl dbát na své okolí a používat oči, abyste někoho svou nešikovností nezabil," vrčel dál.

Toto jednání od Severuse rozhodně nečekal, že bude ráno na něj protivný jako doposud. Myslel si totiž, že zakopali válečnou sekeru, ale asi se včera zmýlil. To, co se mezi nimi událo, bylo asi pro Severuse jen takový úlet, co se nebude opakovat. Harry měl v břiše najednou kamení a chuť k jídlu ho přešla. Najednou si přišel tak nějak zneužitý. Nevěděl, co si má o tom myslet.

„Omlouvám se. Nevšiml jsem si, že jste stál hned za mnou," začal koktat. Při tom se díval do hlubin černých očí, které neměly žádný náznak včerejšího dne. Severus měl zase nasazenou svou neproniknutelnou masku.

Nakonec přeci není zbabělec a svou hru bude hrát až do konce. Hrdě se posadil ke stolu a nabral si snídani. Svého černovlasého kolegu dokonale ignoroval. V té chvíli mu však v hlavě začalo šrotovat, co se to s ním vlastně stalo. Bylo mu to na jednu stranu líto, ale aspoň ví, na čem doopravdy je. Budu to muset hold nějak překousnout. Pomyslel si.

Rychle do sebe naházel své jídlo a podíval se po všech hodovnících u profesorského stolu. Přesně uprostřed seděl spokojený ředitel.

„Albusi, rád bych za vámi dneska zašel, abychom probrali náhradní plán výuky, tak, aby studenti nebyli v něčem pozadu," promluvil na ředitele.

„Zajisté chlapče. Přijď za mnou po obědě," odpověděl starý muž a jeho pomněnkové oči se jen zaleskly spokojeností.

Mladík kývl na souhlas a odešel do svých komnat, aby mohl dodělat svůj náhradní pracovní plán. Snažil se pořádně soustředit, ale byl na to moc roztěkaný. Nakonec to vzdal. Přece jen už v plánu dodělával detaily.

Naštvaně sebou praštil do postele a začal přemýšlet nad Severusovým chováním. Tohle od něj nečekal. A co když je to jen zastírací manévr? Zeptal se vzadu v hlavě hlásek jeho svědomí. Ne, to rozhodně není jeho styl. Napomenul ho zoufale. Nakonec zavřel oči, aby nad tím nemusel uvažovat. Povedlo se mu dokonce na chvíli i usnout.

Harry si umínil, že na oběd nepůjde. Proto, když už bylo pár chvil po jídle, vydal se do ředitelovy pracovny. Brumbál už mladíka očekával.

„Nuže Harry, poslouchám tvé návrhy," povzbudil hocha stařík. Harry se nadechl a dopodrobna mu své nápady a změny vysvětlil. Brumbál u toho pokyvoval hlavou a jemně se usmíval.

Jakmile Harry ukončil svůj monolog, Albus promluvil zcela bez obalu.

„Co jste si ze Severusem udělali, chlapče?"
Brýlatý mladík se na něj díval, div u toho neotevřel pusu dokořán.

„Nic, co by?" pronesl Harry a u toho pokrčil rameny. Bělovlasý muž si ho měřil pohledem.

„Neřekl bych, něco se muselo stát. Před snídaní, když jsem Severuse viděl, byl jiný, než v hodovní síni," objasnil muž.

„To, co je mezi mnou a kolegou, je evidentní už od mých školních let," snažil se Harry tohle téma uzavřít. Proto se raději měl k odchodu. Ředitel ho vyprovodil ke dveřím a oba se spolu rozloučili.

U svých komnat se Harry nevěřícně zastavil. Kolem jeho dveří chodil sem a tam nikdo jiný, než Snape. Harry se zamračil a jeho nálada prudce klesla. Ten den už po druhé. Harry se zhluboka nadechl a šel ke svému kolegovi.

„Pane Pottere. Rád bych si s vámi promluvil ohledně naší spolupráce," začal temně, jelikož v tu chvíli po chodbě šli nějací studenti. Harry se proto s ním nechtěl před žáky hádat. Otevřel dveře svých komnat a pokynul hostovi, aby vstoupil.

Sotva se za nimi zavřely dveře, starší muž přimáčkl toho mladšího ke zdi a políbil ho. Harry ho prudce od sebe odstrčil.

„Co si myslíš, že děláš? Nejprve mě před kolegy urážíš a teď mě tu líbáš?" zarazil ho naštvaně.

Snape se na Harryho díval, jako by mu narostla druhá hlava.

„No asi bych se ti měl za to ráno omluvit," začal lektvarista.

„Já totiž nechci, aby všichni věděli, že máme mír. Ne-li něco jiného," začal se hájit. To bylo na mladíka moc.

„A nemohl jsi mi to říct včera, že nechceš, aby ostatní věděli, že se bavíme normálně?" otázal se.

„Přiznávám se, měl jsem ti to říct, ale jaksi jsem na to v tom sexuálním rauši zapomněl," přitakal a jeho temné oči zaplály chtíčem.

Harry si zhluboka povzdechl.

„Ani nevíš, jak mi bylo. Když jsi ráno na mě byl tak hnusný," vyhrkl a u toho se na něj mračil.

„Cítil jsem se podvedený. Dokonce zneužitý!" teď i druhý muž vypadal šokovaně. Stejně jako Harry, po jeho polibku. Pomalým krokem přistoupil k Harrymu a ruce mu zasunul do nepoddajných vlasů.

„To jsem netušil. Omlouvám se," vypadalo to, že Severusovi vázne hlas, když se Harrymu omlouval.

Dost mu na něm záleželo a nechtěl, aby si je někdo dával jakkoli dohromady. Jenže to nedomyslel. Harry měl rozhodně pravdu.

„Nezlob se. Záleží mi na tobě. Přitahuje mě tvé tělo. Nemyslel jsem," začal si Snape na hlavu sypat popel. Jen aby se udobřili.

Nakonec z Harryho tváře spadla maska. Teď si zase naopak on přitáhl Severuse k sobě. Jejich rty se setkaly. Tím dával Harry najevo, že je vše zapomenuto. Najednou bylo v místnosti až příliš horko. Začala mezi nimi přeskakovat jiskra touhy.