Kurz pro bystrozory

Kapitola 6

První říjnový víkend se mladý profesor rozhodl, že navštíví Prasinky. Chtěl si tam totiž vyčistit hlavu. Především z ní chtěl dostat nechtěnou osobu, která ho pronásledovala všude. Ať to bylo na chodbách Bradavického hradu nebo v jeho snech.

Ano, Severus Snape se Harrymu objevoval ve snech. Ty sny byly velice erotické. Skoro stále dokola se mu zdálo, že s mistrem lektvaru zažívá velice intenzivní sex. Po takových snech se probouzel celý vzrušený a roztoužený. Někdy se mu podařilo své vzrušení udržet na uzdě, ale ne vždy se mu to povedlo a on musel masturbovat. Jenže i když se uspokojoval, tak u toho myslel na toho slizouna.

Zhluboka si povzdechl. Přeci mě tenhle slizoun nemůže přitavovat, to není možné. Pomyslel si cestou do vesnice. Zmateně zatřepal hlavou a zrychlil krok. Jeho nohy ho nesly ke Třem košťatům. Měl v plánu si dát pár sklenic máslového ležáku, jelikož ho už dlouho neměl.

Vstoupil do poloprázdné hospody a rozhlédl se kolem. Nikoho známého neviděl, tak se vydal k baru a usadil se na stoličku. Seděl zády ke dveřím, proto si nevšiml, že dovnitř vešel další muž.

„Co si budete přát?" zeptala se Madam Rosmerta a otočila se na Harryho. Jakmile ho poznala, usmála se na něj.
„Harry, ráda tě tu vidím. Jako obvykle?" pokračovala.
„Ano Rosmerto, dám si to, co za svých studijních let," odpověděl mladík a usmál se na ženu,za pultem. Než se hospodská otočila zpátky, aby Harrymu nachystala jeho nápoj, tak se její pohled zastavil u dalšího muže, který si taktéž přisedl k baru.
„A ty, Severusi, si dáš ohnivou whisky že?" zeptala se mistra lektvarů.

Jakmile žena za barovým pultem oslovila dalšího profesora, kterému se poslední dny snažil vyhnout, tak měl sto chutí opustit hospodu. Jenže ho pak napadlo, že by si Snape myslel, že vyhrál a Harry před ním utekl jako za dob, kdy byl jeho student. Tuhle radost mu zkrátka a dobře neudělá, ať se Snape vzteká, jak chce.

Proto se prudce otočil na muže vedle sebe. Harryho zelené oči se střetly s černýma očima mistra lektvarů. Pohled staršího muže mohl zabíjet, jak byl naštvaný, že i ve svém osobním volnu vidí osobu, co mu nedá pořádně spát. Severus nevěděl, co to znamená a byl z toho stále víc a víc zatrpklý, než normálně. Mračil se a klidně by Harry přísahal, že ho slyšel, jako by dokonce i zavrčel.
„Pottere! Můžete mi říct, proč mě všude pronásledujete?" zeptal se nevraživě.

„Já pronásleduje vás, Snape?" odpověděl na otázku otázkou.
„To já jsem byl tady dříve, než vy. To vy mě pronásledujete."
„Nebuďte směšný, já a pronásledovat vás? To by bylo pod mou úroveň. Ale když už jste tu, tak bychom si měli vážně promluvit, Pottere," vrčel mistr lektvaru svůj monolog k mladému čarodějovi. „Rosmerto, je volný salonek?" zeptal se a pohlédl na hospodskou. Ta mu kývla na souhlas, že je volný.

Aniž by se Snape podíval na Harryho, tak se prudce postavil a mladíka popadl za ruku. Vytáhl ho z barové židličky. Jakmile se Severus dotkl Harryho ruky, tak se mladému muži z toho doteku málem podlomila kolena. Lektvarista ho táhl za sebou do soukromého salonku, kde si chtěl s Harrym vážně promluvit. Brýlatý muž skoro za svým věznitelem packal o všechno co mu v hospodě přišlo pod nohy. Ale to Snapeho zřejmě nezajímalo. Táhl ho na místo, kde byl klid od všech zvědavých lidí.

Sotva že vstoupili do oddělené části, tak starší muž toho mladšího násilím zatlačil na lavici, která se v místnosti nacházela. Hostinská zmateně šla za nimi a nesla jim jejich objednané nápoje. Snape jí je vytrhl z ruky a přibouchl jí dveře před nosem. Odložil sklenice na stůl a vytáhl hůlku. Jedním mávnutím dveře zamkl a dalším kouzlem, které použil, bylo proti odposlouchávání, kdyby to jen někoho napadlo.

Harry se zmateně díval na muže oděného v černém. Poté co si sedl naproti mladému mužovi. V černých očích se razila nevraživost. Měl by být strachy bez sebe, ale nějak se mu nedařilo, aby se bál. Naopak nebál se ničeho. Jak se jeho starší kolega na něj díval. Dalo by se říct, že si ho dokonce prohlíží. Cítil všude na těle ten černý pohled jeho společníka. Ticho mezi nimi se začalo prohlubovat.

Nakonec to tíživé ticho prolomil Severus.
„Pottere! Řeknete mi konečně, co jste se mnou udělal?" zavrčel svou otázku a pohledem neuhnul ze svého společníka. Mladý muž na něj nevěřícně zíral a ani si neuvědomil, že u toho otevřel ústa dokořán. Poté, co si uvědomil, že se tváří jako retard, tak ústa zavřel a přemýšlel, co mistrovi lektvarů odpoví.
„Co bych s vámi dělal?" odvětil Harry nevěřícně.
„Že nevíte? Vkrádáte se mi do snu. To děláte!" vykřikl na něj Severus naštvaně.
„Cože dělám?" podivil se Harry.
„Copak jste neslyšel, Pottere?! Vkrádáte se mi do snů a dalo by se říct, že ty sny jsou víc než intimní," promluvil opět černovlasý muž. U toho svého společníka probodával pohledem.