Kurz pro bystrozory

Kapitola 22

Jak lékouzelník slíbil, tak Harryho za dva dny pustil do domácího ošetření. Severus na Harryho čekal u něj v pokoji, než mu lékouzelník řekl instrukce. Co může a nemůže dělat. Během těch dvou dnů Snape přestěhoval všechny mladíkovy věci k sobě do sklepení.

Nechtěl svého milovaného zatěžovat. Bude muset hodně odpočívat. A Severus si usmyslel, že dohlédne na všechno, jen aby Harry byl brzy v pořádku a při plné síle. Všechno domluvil s Brumbálem a sám se nabídl, že bude střapatému mladíkovi pomáhat s jeho žáky a třídou. Před tím to dělal s nechutí, ale teď to bude dělat s radostí. Bude blízko své lásky.

Mladý pacient dostal pokyny na užívání lektvarů. Ty mu samozřejmě bude vařit ten nejlepší Mistr lektvarů, který kdy v kouzelnickém světě byl. Nakonec se rozloučil s doktorem a na chodbě se připojil k Snapeemu. Už se těšil domů. Už měl dost nemocnice a různých diagnostických kouzel, co na něj sesílali. Oba dva muži se vydali ke krbu, který byl napojený na letaxovou síť v Bradavické škole.

Během chvíle už oba vystupovali z krbu na ošetřovně. Léčitelka Poppy na ně už čekala. První, co bylo, tak na něj seslala své diagnostické kouzla, aby se přesvědčila, že je Harry v pořádku. Nakonec si od Harryho převzala potřebné pergameny s jeho diagnózou. Poté byl propuštěn z ošetřovny do svých komnat.

Mladý profesor automaticky šel do svých komnat. V tom ho jeho společník zastavil a podíval se mu do očí.

„Harry, vzpomínáš? Teď už sdílíš komnaty se mnou," připomněl mu Severus.

„Ahá, promiň, nějak jsem na to zapomněl. Ale měl bych si přestěhovat věci, ne?" zeptal se.

„O to se nemusíš starat, protože jsem ti už věci přestěhoval," uklidňoval Severus mladého muže.

„Nechci, aby ses namáhal. Vždyť sám dobře víš, že musíš hodně odpočívat," dodal. Nakonec se vydali do chladného a vlhkého sklepení. Ovšem cestou si dávali pozor, aby je nikdo spolu neviděl. Merlin při nich stál a prošli bez povšimnutí.

Snape se zastavil u ohromných dveří. Kouzlem je otevřel, aby Harrymu ukázal, co musí udělat, aby se dostal domů. Nakonec vešli do obytného prostoru. Potter u svého milence párkrát byl. Všechno vypadalo stejně, tak jak si pamatoval. Rozhlížel se po bytě. Byla to krásná místnost. Dalo by se říct, že byla laděná do Zmijozelských barev. Všude nějaký odstín zelené a šedé.

Velký prostorný gauč vévodil celé místnosti. Krásné strategické místo, odkud bylo všude blízko. Malý jídelní kout, který zvolna přecházel z obytné místnosti. Na protější straně se nacházely dveře do jejich společné ložnice.

„Pojď si lehnout. Věci jsem ti už vybalil a dal do skříně," promluvil Severus sametovým hlasem.

„Ale já nejsem unavený," bránil se mladík. Jako odpověď mu byl zamračený pohled černých očí. Proto Harry rezignoval a vydal se do ložnice.

Jenže se nevydal k prostornému lůžku, ale ke dveřím, které vedly do koupelny.

„Doufám, že tohle smím?" řekl brýlatý muž skoro podrážděně.

„Samozřejmě, v tom ti bránit rozhodně nebudu," dostalo se mu odpověď.

Severus osaměl. Slyšel téct vodu. Snažil se uklidnit a nebýt nervózní. Chovej se k němu jako před tím útokem, nebo se velice brzy pohádáte. Napomínalo ho jeho vědomí. Snape s ním musel souhlasit. Nechtěl mladíka tím svým přemrštěným staráním vyprovokovat k hádce.

Po pár minutách Harry přišel za Severusem a sedl si na lůžko. Druhý muž udělal to samé. Sedl si vedle něj v těsné blízkosti. Potter mu položil hlavu na rameno. Spokojeně zavřel oči, když ho lektvarista políbil do vlasů.

„Jak to teď mezi námi vlastně je?" zeptal se znenadání.

„No vzhledem k tomu, že jsem ti vyznal lásku, tak spolu chodíme," odpověděl Severus. To už se na něj Harry díval. Očima plnýma lásky a něhy, kterou v těch zelených studních viděl poprvé. Byl to krásný a hřejivý pocit pro oba dva.

„Strašně moc tě miluji, Harry. Bál jsem se, že tě ztratím," vypadlo ze Severuse.

„Taky jsem se bál. A to hodně," odvětil Harry. Po těchto slovech se jejich rty konečně spojily v dokonalý polibek.

Jejich jazyky začaly tančit pomalé a ladné tango. Jak Harry, tak i Severus si ten hluboký a láskyplný polibek užívali. Jako by oba dva z toho polibku čerpali novou sílu. A jejich láska se více zamykala v jejich srdcích. Dávali si to spokojeně najevo. Pro ně to je láska i beze slov a zbytečných kudrlinek okolo. Taková správná mužská láska, jak se sluší a patří.