Kurz pro bystrozory

Kapitola 17

Dny začaly plynout jako voda. Harry Potter, mladý profesor, začal opět pracovat a učit své studenty. Ti byli rádi, že se jejich profesorovi nestalo nic vážného. Všichni velice rychle dohnali vše, co za ten týden zameškali.

   Konečně tu byl čas na výuku lektvarů. Žáci věděli, že pro tento lektvar Harry přemluvil všemi neoblíbeného, zdejšího profesora lektvarů. Ani nechtěli vědět jak. Přeci je tenhle Mistr lektvarů učil sedm let. Měsíc na víc je snad nezabije.

   Dveře učebny kurzu pro bystrozory se prudce rozrazily a do třídy svým pružným krokem vešel profesor Severus Snape. Harry na něj už čekal u katedry. Lektvarista došel k mladému profesorovi. Udělal půl obrat a všechny ve třídě sjel pohledem, který by je klidně všechny na místě mohl zabít.

„Jak jsem vám řekl, tak profesor Snape se uvolil a pomůže nám s velmi složitým mnoholičným lektvarem. Proto jsme hodiny museli pozměnit a přizpůsobit volnému času mého kolegy,“ promluvil Potter ke své třídě.

   Severus se nad tím proslovem ušklíbl.

„Děkuji, profesore Pottere, za tak srdceryvný proslov k mé osobě,“ rýpl si do mladíka, aniž by se na něj podíval. Harry už věděl, že tahle nenávist je jen hra, tak ho nechal tak.

„Nuže studenti. Každý z vás si udělá svůj vlastní lektvar, takže se postavte sami k pracovnímu stolu,“ Snape převzal iniciativu třídy.

   Lektvarista mávl hůlkou a ke každému studentovi se snesl pergamen s receptem příslušného lektvaru.

„Doufám, pane Pottere, že nemáte třídu plnou tupců, kteří by ze zdejšího hradu udělali kůlničku na dříví,“ zavrčel směrem k mladému muži.

„Nemějte strach, pane kolego. Oba dobře víme, že tohle byli nejlepší studenti lektvarů, jinak by se nemohli stát bystrozory,“ nenechal se vyvést z míry Harry.

   Snape se mu podíval do zelených očí. Harry v záplavě černé barvy teď neviděl zlost, ale něco jiného. To něco ho uklidnilo. Slabě se na staršího muže pousmál, tak aby to nikdo neviděl.

„Takže začněte. Není času nazbyt,“ zavelel Snape.

   Studenti se postavili ke svým stolům. První co udělali, tak si přečetli postup vaření Mnoholičného lektvaru. Bylo to složité, ale ne nemožné. Tuhle hodinu byli schopni udělat základ, který pak musí odpočívat. Severus procházel třídu panteřím krokem a orlím zrakem kontroloval, jestli všichni dělají vše, tak jak mají. Při jeho smůle, nikdo třídu nevyhodil do vzduchu. Žáci pracovali v preciznosti a jejich základy se povedly. Dokonce ani nikomu nemusel jeho lektvar nechat zmizet.

   Na konci hodiny zpomalil proces odstátí.

„Tak to by bylo pro dnešek vše, můžete skončit,“ zavrčel. Šlo na něm vidět, že je naštvaný a Harry uvažoval, jestli to hraje, nebo je to skutečné. No uvidíme později. Řekl si pro sebe a poté ukončil hodinu.

„Děkuji vám, studenti. Udivíme se zase zítra a s kolegou zase opět za týden. Pro dnešek je to všechno,“ řekl a studenty propustil z učebny.

   Oba dva muži čekali, až se třída vyprázdní. Poslední student zavřel dveře a Harry se Severusem zůstali o samotě.  Mladík seslal na dveře diskrétní kouzlo a zamkl je.

„Teda Severusi, tohle bylo hodně těžké. Udržet si před studenty a tebou vážnou profesionální tvář,“ prolomil Potter ticho. Přistoupil k muži v tmavém. Zvedl k němu ruce a spojil je za Severusovým krkem. Takhle si ho k sobě přitáhl. Nakonec ho vroucně políbil. Snape mu polibek stejnou měrou oplatil.

„Ano, teď s tebou souhlasím, bylo to těžké. Párkrát jsem se přistihl, že se chci na tebe před studenty vrhnout,“ přiznal se s úsměvem.

„Chtěl jsem se zeptat. Jak to, že tvé vlasy jsou tak hebké na dotek?“ vypadlo z malého muže.

   Snape se usmál a dlouhými prsty ještě víc rozježil Harryho vlasy.

„To víš, zastírací kouzlo. Přece musím budit dojem toho slizkého parchanta, kterého se všichni bojí,“ odpověděl  mu na jeho dotaz. Na to se Harry usmál a ukradl mu další polibek.

„Ještě musím opravit nějaké eseje, takže se tady zdržím,“ uzavřel jejich chvilku romantiky.  Snape od něj odstoupil.

„Dobře, taky ještě musím opravovat. Uvidíme se večer?“ zeptal se. V tu chvíli byl jeho hlas jako tekutý med, který ztéká na krajíc chleba.

„Ještě nevím, každopádně neuzavírej letaxovou síť,“ odpověděl Harry. Severus mu kývl na souhlas. Vymanil se z objetí a sedl si za svůj stůl. U toho ignoroval staršího muže. Snape svým typickým tichým krokem odešel z učebny. Hned po tom, co zrušil ochranná kouzla. Harry osaměl. Začal opravovat písemné práce studentů a u toho se pro sebe usmíval. Byl rád za společnou hodinu.