Setkání z války /Vilkinhof/

„Takovej malej Hof."

Hned druhé ráno Davida opět probudilo to kotě, protože mu neustále strkalo packy do vlasů a kousalo ho do nich. David si jen povzdechl, zavřel oči a snažil se to ignorovat. V ten moment vyšel z koupelny Roman. Kotě zvedlo hlavu a podívalo se na něj. Roman se jen usmál, vzal si ho do dlaně a sedl si k Davidovi na postel. Rukou mu prohrábl rozcuchané vlasy. „Asi se mu líbí tvoje vlasy, stejně jako mě," řekl Roman a usmál se. Kotě ho totiž kousalo do prstu na ruce ve které ho držel. David se snažil aspoň trochu zvednout koutky, ale nedokázal to. Kotě, ale nečekaně vyskočilo Romanovi z ruky zpátky za Davidem. Dalo mu jednu svoji packu na hlavu a sedlo si. Po chvíli se kotě opět pohnulo a snažilo se na Davida vylézt celé. David se po něm jen opatrně ohnal rukou a kotě okamžitě couvlo a snažilo se chytit jeho ruku. Roman si vzal kotě zpátky do náruče a David jen zamručel. Potom ho položil na zem, ale moc dlouho se ho nezbavili, protože byl hned zase na posteli.

Po pár hodinách se David mohl aspoň trochu pohnout, tak se snažil zabavit sebe a hlavně to kotě, protože by se s ním jinak zbláznil. Díky němu měl na hlavě ještě horší vlasy než předtím. Nakonec usnul i s kotětem u sebe, leželo na polštáři a mělo opět ocas na jeho hlavě. Roman byl zrovna v práci a až do večera nebude doma, takže David neměl jinou společnost než to kotě. A navíc měl fakt příjemnej kožíšek. Probudil se opět o pár hodin později a první co zaznamenal byl Romanův hlas. Věděl, že se baví s tím kotětem. „Vypadáš jako David když se probudí," řekl Roman a zasmál se, „takovej malej Hof." Chvíli bylo ticho a pak kotě seskočilo a zrovna skočilo na Davida a spadlo mu přímo do obličeje.