Setkání z války /Vilkinhof/

Návrat hrozby

Návrat do práce byl pro oba celkem oříšek. Z bezpečí bytu, kde mohli být spolu, na urgent, kde je každý pozoroval a čekal jestli se nezačnou hádat. Všichni se na ně dívali zvláštními nebo spíše překvapenými pohledy. I vrchní sestra celkem nevěřícně koukala na ně. David se podíval na Romana, který se to snažil ignorovat. Bezpečný úkryt jim poskytl lékařák. „By mě zajímalo co kdo zase vymyslel," řekl David a podíval se na Romana, který vypadal jakoby ho měli odvést na smrt. „Neříkej, že se tě to tak dotklo?" zeptal se David překvapeně, „není to přece nic hroznýho." Roman jen zvedl hlavu, aby se mu podíval do obličeje, ale mlčel. „Tobě to nevadí?" zeptal se ho po chvíli. „Vypadám snad, že by se mně to nějak extra dotklo?" pozvedl David obočí a nehodlal se v tom dál nimrat. Přišel k Romanovi, dal mu ruce kolem krku a políbil ho. „Potřebují mě na urgentu, počkáš tu na mě na konci služby?" David se jen tak nenápadně usmál, ani nepočkal na Romanovu odpověď a vydal se na urgent. Procházel chodbou a všichni ho nervózně sledovali, jemu to bylo jedno. Jedna ze sester, Libuška, něco šeptala svým kolegyním.  David se k ní radši nevyjadřoval a zamířil přímo k Mery. „To je místní drbna?" zeptal se aniž by ji pozdravil. Mery překvapeně zvedla hlavu. „Koho myslíte?" zeptala se ho na oplátku ona. „Malá, blonďatá," snažil se ji popsat. „Libuška?" hádala Mery. „No, asi to bude ona," odpověděl zmateně David, „tak nevím jestli je tohle nemocnice nebo drbárna." Ušklíbl se David, Mery se jen pousmála. Jejich rozhovor přerušili záchranáři. „Adam Brejcha, 41 let, někdo ho zmlátil," začal záchranář. „Bych si ani nedivil kdyby dostal po držce," přerušil ho David a vzal si papíry. „Ty vole, ty jsi to tady vydržel?" zasmál se ironicky Adam, jen se trochu vzpamatoval. „No vydržel a ty si to očividně taky vydržel, že tě to baví," vrátil mu to David a začal se věnovat jeho zraněním.