Setkání z války /Vilkinhof/

Prášky

David seděl ve své garsonce, v ruce měl krabičku do prášků. Už delší dobu se na ni soustředěně díval. Stále se mu nepovedlo zaujmout Romana a s vrchní to bylo ještě těžší, ale ta ho teď nezajímala. „Kdybych je vysadil, možná by jsem ho zaujal," přemýšlel nahlas v poloprázdném bytě. „Řekl jsi, že proto uděláš cokoliv," ozval se hlas za ním. David se překvapeně otočil a upřel své modré oči na nežádaného návštěvníka, který si prohlížel jeho byt, byl tu poprvé a pro Davidovu smůlu, ne naposled. „Jak ses sem dostal?" zeptal se návštěvníka. „Dveřma," odpověděl mu ironicky, „mohl by sis zamykat, aby se ti sem nikdo nedostal." Jeho kolega se posadil naproti němu, podíval se na krabičku, kterou David křečovitě svíral v ruce. „Jak jsi na tom?" naléhal na něj, nechtěl se tu zdržet déle než musel. „Špatně, trochu si to nevypočítal Adame," oslovil poprvé muže křestním jménem, „asi ví o co nám jde." „Najednou je Zabilov opatrný," protočil otráveně očima Adam. „Určitě nebudeme jediný co mu jdou po krku, to ti mohlo dojít," pokračoval ve svém David. Pak následovala tichá pauza, kdy oba muži usilovně přemýšleli nad nejlepším řešením téhle situace. „Kdybys nebyl teplej a nesnažil se ho předtím sbalit, šlo by to líp," rýpl si do něj Adam. „Drž hubu nebo ti ji zavřu," štěkl po něm naštvaně David, nedokázal si přiznat pravdu, stále to v sobě držel. Adam zvedl obočí a nic víc neříkal, pravděpodobně by dostal od Davida jednu a to nechtěl riskovat, byl to ten poslední problém, který potřeboval, rozbitý obličej. „Nějaký další problém?" zeptal se ho nakonec. „Vrchní sestra, myslí si, že jsem několika násobnej vrah nebo co," postěžoval si David. „Nečekal jsem zakomplexovanou vrchní sestru co bude dělat problémy," zažertoval Adam. „Může dělat víc problémů než myslíš, jestli vůbec myslíš," vrátil mu to David. Stále v ruce držel tu krabičku a přemýšlel jestli to má udělat.