Setkání z války /Vilkinhof/

Davidovi slova

Davidovi problémy s Mery se nevyřešili, místo toho se na sebe kupili. A jak všichni známe Davida, on je vůbec neřešil, spíš je ignoroval, stejně jako všechny Meryiny pokusy je vyřešit. A Mery docházela trpělivost.

„Jdete pozdě," prohlásila Mery jen zahlédla Davida přicházet, „už zase." „Vás to pořád baví, mě kontrolovat jak malé dítě?" odpověděl jí bez zájmu a pokračoval v cestě na lékařák. Převlekl se a šel zpátky na urgent, protože ho potřebovala Mery. Přišel tam a ona si ho znova přeměřila pohledem. David se na ni podíval stejný pohledem a dál nějak nevnímal její pozornost. Pak přijel pacient, Mery se postavila a co nejrychleji šla k záchranářům. David k nim přišel taky a poslouchal, přeslechl jméno a věnoval se spíš diagnóze. „Vypadá to, že mu žebro natrhlo plíci, další vnitřní zranění nemůžeme vyloučit," hlásil záchranář. Pacienta dostal David a na pomoc mu přišel mladý doktor Hlinka. Vyšetření provedl v podstatě jen David a Prokop ho jen sledoval. 

Po dvouhodinové operaci, plnou různých komplikací, se dva doktoři dostali ze sálu. „Na to, že máte málo zkušeností jste byl dobrej," řekl David a ani se na svého kolegu nepodíval. Bylo mu jasné, že mladého doktora překvapil. Bylo o něm známo, že moc nechválí, hlavně teda doktorku Růžičkovou. „Děkuju," řekl Prokop nervózně, věděl jakou mají váhu Davidovi slova. David se na něj konečně podíval, nic neřekl a odešel z umýváren.