Setkání z války /Vilkinhof/

Nový kolega

„Děkuji, že jste tu všichni sešli," začal primář, „rád bych vám představil našeho nového kolegu. Nově k nám na oddělení nastoupí pan doktor David Hofbauer, výborný kardiochirurg a chirurg. Doufám, že se vám tu bude líbit." Ještě si s nově příchozím doktorem potřásl rukou. Jakmile se mladík trochu vzpamatoval rozhlédl se okolo, do zorného pole jeho modrých očí se dostal fousatý dlouhán. Nenápadně po něm pokukoval, sledoval skoro každý jeho pohyb. Nakonec se otočil zpátky a věnoval se vrchní sestře, která mu měla podat nějaké informace ohledně jeho nového místa. „Běžte se převléct na lékařák a až vás budu potřebovat tak vám zavolám," ukončila svůj monolog, jelikož ji doktor Hofbauer nevěnoval pozornost, pořád nenápadně hledal vysokého muže, který ho zaujal hned na poprvé. „Poslouchal jste mě?" blonďaté vrchní sestře docházela trpělivost, potřebovala se věnovat svojí práci. „Na lékařák, převlíct a do služby, no díky," pohodil rukou a odešel na lékařský pokoj. Než stihl cokoliv jiného udělat, volala ho vrchní sestra. Jakmile dorazil opět na místo hlavního dění celého urgentního příjmu, zajiskřilo mu v očích, konečně měl možnost být mu blíž a dostat se mu pod kůži. Chvíli váhal jestli mu má podat ruku a zkusit se představit, ale nakonec to vzdal, jeho nový kolega mu nevěnoval pozornost a nedočkavě vyhlížel příjem. Vrchní sestra ho podezíravě sledovala, pokaždé když udělal sebemenší pohyb zvedla oči a podívala se na něj. „Měl bych si dávat větší pozor," napomenul sám sebe v duchu, „abych si to nepokazil." Opět pohledem zavadil o něj, neustále přemýšlel jak se mu zalíbit a začít s ním znova, ale on asi neměl zájem.

Služba mu uběhla rychle, zabloudil na lékařák a svižně se převlekl. Ještě než odešel přišel do místnosti jeho cíl. Chvíli nevěděl jak reagovat a pak se odvážil. „Neměl jsem možnost se představit osobně," začal, „David Hofbauer." „Roman Vilkin," váhavě přijal jeho ruku. David byl konečně spokojený, chtěl, aby věděl, že je tu a jde po něm.