Setkání z války /Vilkinhof/

Špatně daná jmenovka

Další normální den na urgentu, aspoň pro ostatní. David potkal někoho, koho by na urgentu už nečekal a myslel, že už ho nikdy neuvidí. Bohužel, dodržel svůj slib a vrátil se do jeho života. David nevěděl co s tím dělat, tak vybral co nejlehčí možnost.

„Už vám to nebudu vysvětlovat, řekla jsem vám to několikrát," slyšel hlas vrchní sestry, která byla jako obvykle naštvaná, ale tentokrát ne na něj. „Je to důležitý, to nemůžete udělat výjimku?" snažil se s ní domluvit někdo. David už věděl o koho se jedná, ale nechtěl se ukazovat. Pak se vedle něj objevil Roman. „Před čím nebo před kým se schováváš?" zeptal se ho polohlasně. „Před ním," ukázal nenápadně na návštěvníka urgentu. „Můžu ti pomoct a vlastně i sobě, potřeboval bych kardiochirurga na sál," nabídl mu Roman. „Radši na sál než za ním," přijal, bez přemýšlení, nabídku David

Když se David konečně odhodlal jít na urgent, už tam nebyl ten někdo, koho nechtěl potkat. „Někdo vás tu sháněl," řekla celkem podrážděně Mery, „nemohla jsem se vám dovolat, kde jste byl?" „Na sále a mobil mám vyplej," odpověděl jí David a na stůl položil lékařskou zprávu. „Máte špatně danou jmenovku," řekla Mery. David si co nejrychleji popravil špatně danou jmenovku a upravil si rozcuchané vlasy. Nakonec vytáhl mobil a přímo před Mery, ho zapnul, aby věděla, že ji poslouchá. O chvilku později se na příjmu objevil i Roman, který měl ještě trochu rozcuchané vlasy, stejně jako předtím David. Mery se na něj střídavě podívala a snažila se mezi tím najít nějakou spojitost. Pak se podívala ještě na Davida a vrátila se k papírování. David se podíval na Romana a lehce se usmál.