Setkání z války /Vilkinhof/

„To byl tvůj nápad?!"

Adam nakonec zůstal na urgentu přes noc. Ráno se za ním zastavil David, aby to s ním ještě všechno vyřešil. Na pokoji s ním byli ti dva muži, co si málem odvedli Romana a David znervózněl. „Můžeš mi vysvětlit co to znamená?" řekl se zvýšeným tónem David jen vstoupil na pokoj a zavřel za sebou. „To co si chtěl," odpověděl Adam jednoduše. „Tyhle dva debily, co ho chtěli vrátit, zmlátili tě a ty jim nakonec věříš," vysvětlil to David a tón jeho hlasu se nezměnil. „Ale Davide, ty to všechno vidíš jen z té druhé strany. Tihle dva, jak si je nazval ty, debilové, ti to všechno zařídí," pokračoval ve svém Adam. David se zhluboka nadechl a pohledem zavadil o dva muže, kteří jen stálo v rohu místnosti a čekali na konec jejich hovoru. „Tohle jsem nečekal," zakroutil hlavou David. „Co, že to fakt zvládnu?" zeptal se ironicky Adam, ale to už ho David stejně nevnímal. „Co by jste za to chtěli?" zeptal se dvou mužů. „Zabilov pracoval na jednom výzkumu v Rusku, to vy, ale víte," začal jeden z nich, „chceme, aby jste našel podklady k němu, aby jsme v něm mohli pokračovat, ale hlavně tak, aby o tom nevěděl." „Prosim? To nemyslíte vážně. že?" vyjel po něm David. „Vypadám snad, že si dělám srandu?" odpověděl mu stejným tónem blonďák, který celou dobu mlčel a schovával se za tím větším. David se na něj podíval a pak si všiml nevzhledné jizvy, která mu šla od rtů až na krk a dolů. Blonďák sebou trhl a odvrátil od něj obličej. „Nebyli by lepší peníze?" snažil se vymluvit David. „Ne," odmítl razantně muž. David se podíval na Adama, který celou dobu hleděl nepřítomně před sebe. „To byl tvůj nápad?!" vyštěkl po něm David. Adam kývl hlavou na znamení souhlasu. „Jdete do toho? Nemáme na vás celý den," naléhal na něj. David znervózněl, co mu má teď říct?

Jak mu David odpoví? Bude souhlasit?