"She's" hot

11

"to mě mrzí Hyunjine" řekl smutně Felix. "nemusí. Nevadí mi samota. Mám tu spoustu přátel, kteří mě miluji a jsou pro mě jako rodina. Momentálně jsem šťastný člověk, protože se bude na chvíli dít něco zajímavého" usmál jsem se a mrkl na něj. "a měli by jsme jít už je čas" řekl jsem a vstal z postele.

Felix mě následoval a společně jsme odešli z pokoje. V kuchyni už nikdo nebyl. Z obýváku byla ale slyšet zapnutá televize. "pojďme se rozloučit" řekl jsem a Felix souhlasně přikývl.

"máme s Felixem rande tak se tu měj" řekl jsem dostatečně nahlas a stoupl si před televizi. Chan na mě zíral s otevřenou pusou. "jako brácha... kdyby jsem nevěděl že si to ty tak bych tě nepoznal. Sluší ti to" řekl Chan a usmál se na mě.

"Děkuji bráško" usmál jsem se na zpět a odešel jako správná dáma. "měj se" řekl Felix a doběhl za mnou.

Společně jsme opustili můj dům a vydali se k Felixovi. Během cesty jsme si povídali o různých blbostech, ale bylo očividné že jsme byli oba nervózní. A to dost. "Už jsme tady" řekl Felix. Zastavili jsme před obrovským domem. Spíše vilou. "neřekl jsi mi že jste milionáři" zasmál jsem se a bouchl ho do ramene.

"nechlubím se tím a nejsme milionáři" zasmál se zpátky a vyplázl na mě jazyk." ještě si to zopakujeme. Jmenuju se Hyunie a je mi 19" řekl jsem. "dobře" Felix přikývl a chytil mě za ruku. "nevadí?" zeptal se nervózně. "vůbec ne zlato" nahodil jsem svůj ženský tón a usmál se.

Felix se jen uchechtl a ruku v ruce jsme prošli venkovní bránou. Došli jsme k obrovským bílým dveřím a vešli dovnitř. Pevněji jsem stiskl ruku mého kamaráda.

"mami?" zavolal Felix do tichého domu. "jsme v obýváku zlato" ozval se příjemný ženský hlas. "tak jdeme na to" řekl si tiše pro sebe Felix a společně jsme vešli do prostorného obýváku.

"mami, tati. Tohle je Hyunie. Moje přítelkyně"