V tu stejnou chvíli si vedle mně sedl Jeongin a sušil si vlasy. "komu jsi volal?" zeptal se s úsměvem. "Hyunie. Chtěl jsem aby věděla že jdeš se mnou. Bude tam na nás někdo čekat aby nás pustili dovnitř" vysvětlil jsem mu.
"to je to tak luxusní podnik?" zhrozil se Jeongin a zasmál se. "trošku. Není to bar na rohu ulice, kam se chodí lidí opít nebo si užít, takhle ti to asi povím" řekl jsem a odešel do kuchyně s Jeonginem v závěsu.
"takže se nemusím bát, že by mě tam chtěl někdo sbalit?" zeptal se a sedl si ke stolu. "možný to je, ale když se budeš držet s námi tak se nemusíš bát" řekl jsem a začal z lednice vyndávat nejrůznější věci.
"pomůžeš mi něco uvařit? nic jsem od rána nejedl" položil jsem suroviny na linku a pohladil se po svém hladovém bříšku. "určitě. Taky jsem nic nejedl" řekl Jeongin a společně jsme se pustili do vaření.
Během dvou hodin jsme měli vařeno. Společně jsme se najedli a povídali si. Jak o jeho škole, tak o mém tancování. Řekl mi že se na mě rodiče pořád zlobí a vůbec se jim to že nemám práci nelíbí. Prý se jim to snažil nějak rozmluvit , ale řekli mu že to je moje věc, že se do toho nemá motat.
Tancuju na ulicích už nějakou dobu a všechny peníze co jsem z toho kdy měl jsem si šetřil a pořád šetřím. Neříkám, že to vynáší nějak moc, ale stačí mi to.
Potom co jsme dojedli, jsme společně uklidili a rozhodli se že si zahrajeme nějaké hry na PS. Hraní nám vydrželo až do večera. Když jsem se konečně podíval na hodiny bylo kolem půl osmé. Čas vyrazit.
Oba jsme se převlekli a společně jsme autem vyrazili k baru.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
