"She's" hot

24

Moje kroky mě vedli do nedalekého parku. Byl to podlouhlý park, který měl podél cesty stromy. Přesněji řečeno břízu. Mezi stromy se nacházely lavičky a u každé třetí lampa. Bylo to krásné místo ve dne, ale v noci trochu strašidelné. To mi bylo ale momentálně úplně jedno. Posadil jsem se na nejbližší lavičku a hluboce vydechl.

Sáhl jsem do kapsy a vytáhl z ní krabičku cigaret a zapalovač. Vždycky jsem tyhle dvě věci měl u sebe. Chan o tom samozřejmě neví, protože by mě asi zabil. Nekouřím často a vůbec ne bezdůvodně. Jenom když jsem hodně ve stresu a nikoho kolem sebe nemám, kdo by mi pomohl.

Vyndal jsem jedu z cigaret z krabičky a vložil si ji mezi rty. Škrtl jsem zapalovačem a připálil její druhý konec. Potáhl jsem jedovatý kouř do plic a zase vydechl. Oči jsem zabodl před sebe do tmy.

Do ticha se začaly ozývat pomalé kroky z mé pravé strany, tedy z úplně opačné strany než jsem přišel já. Nevěnoval jsem tomu pozornost a dál se věnoval sledování tmy a uklidnění se pomocí cigarety.

Kroky se ale zastavily přímo u mě. "Hyunjine?"

FLASHBACK

Jeongin pov.

Co jsme se vrátili domů nemůžu na Hyunjina přestat myslet. Co to bylo než jsme odjeli? Proč něco takového vůbec udělal. Neříkám, nevadilo mi to ale nechápal jsem to. Hlavně mi hlavou vrtala jedna věc. 

Přišlo mi že jsem Hyunjina už někde na sto procent viděl. Nebo aspoň někoho podobného. Jeho rysy. Strašně mi někoho připomínaly. Problém je v tom že nevím koho. 

Dnes od rána prší a já jsem doma sám jen s Felixem. Celé dopoledne jsem kreslil ale většina mých nákresů skončila v koši. Nemohl jsem se na to pořádně soustředit.

Když už byla venku tma nechal jsem všeho a vydal se za Felixem dolů do obýváku. Věděl jsem že je dole. Byla zapnutá televize a i přes to že má Felix svojí vlastní v pokoji, tak jí vždy radši sledoval tady v obýváku. Sváděl to na to že na gauči se lépe sedí než na posteli. 

Posadil jsem se vedle něho a chvíli si hrál s prsty, než si toho Felix všiml. Pohladil mě po koleni a usmál se na mě. "děje se něco?" zeptal se a svoji ruku nechal na moji noze. "přemýšlel jsem" začal jsem. "mám pocit že jsem toho tvého kamaráda už někde viděl" prozradil jsem co mě trápí a sledoval Felixovu reakci.

Stáhl svoji ruku a začal se naplno věnovat mě. "mohl jsi ho potkat někde na ulici" usmál se jeho typickým úsměvem díky kterému mu nešlo vidět do očí. Něco bylo ale špatně. "to je jedna možnost. Někoho mi ale strašně připomíná" řekl jsem a chvíli si prohlížel Felixe jako by měl moji odpověď napsanou snad na obličeji. Když v tom mě to trklo.