"She's" hot

31

Jenogin čekal na schodišti několik minut. Párkrát měl nutkání se vrátit zpátky dovnitř, ale stejně zůstal sedět. Během chvilinky za sebou uslyšel kroky. Rychle se otočil a naskytl se mu pohled na Hyunjina s natrhnutým rtem, rozcuchanými vlasy ale s úsměvem na tváři. Jeonginovi ale do smíchu moc nebylo.

Prudce se postavil a vyběhl pár schodů ke staršímu. "pane bože Hyunjine" zaklel mladší a chytl staršího za tvář. Zkoumal jak moc zlé je jeho zranění. Hyunjin se jen pousmál a stáhl ruku mladšího, kterou ale nepouštěl. "to nic není. Už tě nebudou otravovat" řekl tiše a podíval se Jeonginovi hluboko do očí. Jeongin ale pod návalem pohledu staršího uhnul očima k zemi.

"nemusel jsi se s nimi prát" špitl a udělal na zemi několik kroužků špičkou boty. Na to starší už nic neřekl a za ruku vedl Jeongina domů.

Time skip 

"tak já půjdu" řekl starší když stali před domem mladšího. "zapomeň!" vykřikl mladší. "někdo ti musí ošetřit ten ret. Kdyby jsem tě poslal do nemocnice je mi jasné že tam nepůjdeš, takže pojď hezky se mnou" vychrlil najednou Jeongin a táhl staršího za paži do domu.

Hyunjin si nebyl ale dvakrát jistý. Bál se že narazí na Jeonginovi rodiče a to by opravdu nechtěl. Jeho nervozita na něm byla ale asi dost vidět. "neboj se. Nikdo není doma" zasmál se mladší a společně vešli do vnitra domu.

Hyunjin si se zájmem prohlížel vnitřek domu, i přes to že už tu byl. Jeongin dovedl Hyunjina do obýváku a posadil ho na gauč. Mladší se vydal do kuchyně kde vzal ze skříňky lékárničku a vrátil se za starším do obýváku. Posadil se naproti němu a z lékárničky vyndal potřebné věci.

Kousek vaty namočil do dezinfekce a lahvičku odložil na stůl. "možná to bude trošku bolet" řekl tiše mladší a opatrně přiložil vatu ke rtu staršího. Hynujina to sice trošku bolelo ale pohled na Jeonginův výraz  zahnal celou tu bolest.

"tváříš se jako by jsem měl umřít jen co se mě dotkneš" zasmál se starší.

________________________

<3 Doufám že se kapitola líbila <3