Každý rok je to tu stejné, všude plno mudlů. Nenápadně projdu pro kouzelníky důležitou zdí na nádraží King's Cross a ocitnu se na nástupišti devět a tři čtvrtě. Zbývá dvacet minut do odjezdu Bradavického Expresu, ale z vlaku už se kouří, jako by měl odjet za minutu. Bez úrazu jsem prošla velkým houfem zmatených prváků a vešla do vlaku.
Jako každý rok jsem se měla právě ve vlaku potkat se svou kamarádkou Lily Evansovou. Lily je rudovlasá velmi chytrá a milá dívka. Mám ji moc ráda a hodně pro mě znamená. Je mi hodně blízká a neuvěřitelně si rozumíme. Lily byla Moudrým kloboukem zařazena do Nebelvíru, stejně jako já. Nebelvír je jedna ze čtyř kolejí v Bradavicích (dále pak Zmijozel, Mrzimor a Havraspár). A Bradavice jsou naše škola, do které dnes po dvou měsících jedeme.
Už pár let se s Lily vždycky o prázdninách domluvíme, v jakém vagónu a v jakém kupé se potkáme. Proto i letos nemusím zmateně pobíhat přes celý vlak. Stačí mi jen vejít do předem určeného vagónu a v něm najít předem určené kupé.
K našemu kupé jsem došla a v něm jsem spatřila rudovlásku. Ani chvíli jsem nečekala a zaklepala na prosklené dveře, která jsem trochu pootevřela.
,,Tak jaký byly prázdniny?" zeptala jsem se jen co jsem do kupé vkročila. Lily se na mě podívala a odložila knížku, kterou si četla.
,,Skvělý! A tvoje?" zeptala se mě na oplátku když jsem jí objímala.
,,Byly super!" odpověděla jsem jí a sundala jsem si svou riflovou bundu, kterou jsem následně položila na odkládací místo nad sedadlem a sedla si naproti Lily k oknu.
Vlak se pomalu začal rozjíždět a my jsme si začaly povídat. Neuběhlo ani pět minut od začátku naší jistě zajímavé konverzace a někdo otevřel dveře.
Obě jsme se otočili ke dveřím a zahlédly naše spolužačky.
,,Ahoj! Můžeme za vámi?" zeptala se dlouhovlasá blondýnka. Její obličej zdobily pihy a modrozelené oči. Jmenuje se Christina Whiteová a známe se už dlouho. Vedle ní stála hnědovlasá na mikádo ostříhaná Candace Baldwinová, která je se mnou, Lily a Tessie Francovou na pokoji. Všechny chodíme do Nebelvíru, jen Christie chodí do Havraspáru.
,,Ještě aby ne." řekla jsem a naznačila ať si přisednou.
,,Ti prváci jsou strašní! Jsou tak nemotorní! Taky jsme byly tak nemotorný, když jsme jely do Bradavic poprvé?" zeptala se Candy a zabořila se do sedadla vedle mě.
,,Byly." zasmála se najednou Lily. ,,Neříkej mi, že si nepamatuješ jak jsi do mě vrazila!" začala se smát ještě víc.
,,No jo!" zasmála se Candy. A za chvíli se smíchem otřásalo celé naše kupé, neboť jsme si zavzpomínaly, co všechno se nám v Bradavicích přihodilo.
,,A mám nové zrcátko." řekla Candy, když nás záchvat smíchu přešel. Pak ze své růžové kabelky vytáhla malé stříbrné zrcátko. Candy je milovník zrcátek a každý rok si do Bradavic kupuje nové.
,,Ukaž, prosím." poprosila Christie a Candy jí zrcátko podala. ,,Fakt moc pěkný." říkala blondýnka když si ho přihlížela.
,,Já ho chci taky!" řekla jsem a vytrhla ho Christie z ruky. V malém zrcátku jsem překvapivě viděla sebe. Viděla jsem své světlé hnědé vlasy, které by jindy dosahovaly pod má ramena a bylo by vidět, že mám světlé konečky vlasů, jenže jako vždy byly stažené v culíku. Také jsem viděla mé modré oči, které se na ty v zrcátku upřeně dívaly.
Zrcátko si pak ještě půjčila Lily, ale Candy si ho od ní vzala, protože nechtěla, abychom jí jejího nového miláčka uťapaly otisky našich prstů.
ČTEŠ
ᴍᴜ̊ᴊ ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜ s ᴘᴏʙᴇʀᴛʏ
Fanfiction,,A co jsem udělal?" zeptal se znovu James. ,,Pan Filch už od rána hledá svou kočku a nemůže ji najít. Něco mi říká, že s tím máte co do činění vy a tady pan Black." ukázala profesorka na Siriuse. ,,Já?!" vykulil na ni oči Sirius. ,,Vždyť já bych ne...
