Záhada nového Snapea (Snarry)

48. kapitola

Opět stoupal po schodech do čekárny, tentokrát však nebyl tolik nervózní jako při své první návštěvě. Naopak si byl zcela jist sám sebou, již se nebál, že by ho mladý lékař mohl nějak překvapit. Byl připraven. Alespoň se to domníval.

První překvapení ho čekalo hned při vstupu do ordinace. Harry se na něj široce usmíval a že to byla vítaná změna. I brýle dnes zdobily jeho obličej.

„Dobrý den, pane Marlowe.“

„Dobrý den, pane doktore.“

Severus se posadil a na malý okamžik si připadal jako student při testu. Jen nebude psát přísady do lektvarů, ale získávat důvěru a přátelství mladého lékaře.

„Jak se máte, pane Marlowe?“

„Řekl bych, že pořád stejně špatně, doktore.“

„To není nic neobvyklého. Proto jste přece zde. Smím vám říkat Petere?“

„Jistě.“

„Tak tedy, Petere, jistě jste si všiml, že jsem si náš minulý rozhovor nahrával stejně jako si nahrávám i ten dnešní a budu to takto dělat na každém našem sezení. Pomáhá mi to při diagnostice i pro lepší pochopení vašich problémů. A z našeho rozhovoru mám zvláštní pocit. Jak jste minule správně uvedl, vaše silně depresivní stavy nesouvisí s Afganistánem, ale s vaším přítelem.“

„To je možné. Ale jak jste na to přišel? Z jednoho rozhovoru? Jste si tím jist?“

Severus se neptal jen aby zahrál svou roli, ale z opravdového zájmu. Byl nesmírně zvědavý, jak vlastně Harryho tahle myšlenka napadla. A že se rozhodně zakládala na pravdě.

„Jste velmi zajímavý muž, Petere. Znám jen málo lidí, kteří o prožitých hrůzách dokáží mluvit bez emocí. Zprvu jsem se obával, že byste mohl trpět alexithymii, což je onemocnění, které bývá někdy přidružená k depresím. Takoví lidé mají problém s vyjadřováním, chápáním a cítěním emocí. To by naše sezení značně komplikovalo. Ovšem ve chvíli, kdy jste mluvil o svém příteli, spolu se slovy se ozvaly i emoce. Skryté pod povrchem, pečlivě uzavřené a kontrolované, ale byly tam. A s tím začneme pracovat. Afghánistán vás nechává ledově chladným, což obdivuji, ale ztráta přítele vás ovlivňuje a způsobuje všechny potíže, které jste mi minule popsal.“

Severus neměl slov. Vzpomněl si na začátky jejich hodin nitrobrany a Harryho naprostou neschopnost. Teď tady s ním rozebírá, co vše zjistil z jednoho rozhovoru a co víc, nemýlí se. Zřejmě bude i mezi mudly výjimečným.

Jen přikývl, netušil, co bude následovat a chtěl si ponechat čas na odpovědi.

„Dobře. Vrátíme se spolu trochu v čase a vy mi povíte, jaký byl váš přítel. Proč jste s ním byl. Pomalu se budeme posouvat do přítomnosti. Dnes vám napíšu i léky, abyste mohl alespoň zčásti normálně fungovat.“

Starší muž byl šokován. Nečekal, že by se jejich sezení hned vydalo tímto směrem a měl obavy, aby Harry při jeho vyprávění nepojal podezření. Pokud by popisoval Harryho, není jisté, jak mladý lékař zareaguje. A když bude mluvit o někom jiném, mohl by to také poznat. Nemá moc možností a výběr.

„Je nutné se vracet do minulosti?“

„Jestliže se chcete posunout dál a žít normální život, tak ano. Když si neprojdete minulostí až do přítomnosti, neuleví se vám. Můžete se naučit žít a fungovat, ale celý tenhle váš nynější stav bude někde vzadu v mysli a dřív nebo později se zase ukáže. A věřte mi, Petere, většinou udeří mnohonásobně silněji.“

Ano, byl to příliš dobrý a příliš poctivý lékař. Severus byl v pasti a neviděl žádnou šanci na útěk, leda by se vzdal Harryho a to odmítal.