Záhada nového Snapea (Snarry)

38. kapitola

Leo se Harryho návratu z velké části obával. Právě z té části o které chtěl se svým kamarádem mluvit.

Pro něj byl Harry jako bráška, kterého neměl a rozhodně nehodlal nečinně přihlížet jak si ničí život. Může to znít směšně, ale občas i psycholog potřebuje psychologa.

Byla to jen náhoda, že objevil množství tišících léků v Harryho ordinace a zprvu se domníval, že se jedná jen o zásobu pro pacienty, ovšem jen do chvíle, než si Harryho asistentka pustila pusu na špacír.

„Pane doktore, jak dlouho znáte pana Blacka?“

„Už dlouho. Proč?“

„Víte, zajímalo by mě, co se panu doktorovi přihodilo?“

„O čem to mluvíte, Liz?“

„Vy to nevíte? Já myslela, že se jedná o dlouhodobý problém.“

„Můžete mi vysvětlit o čem to mluvíte?“

„No je obdivuhodné, že někdo s psychickými problémy je tak skvělým lékařem jako pan Black. Jen jsem myslela, že víte, co mu stalo.“

Liz pokrčila rameny a chystala se opustit ordinaci.

„Počkejte! Jaké psychické problémy?“

Doufal, že se ve svých domněnkách mýlí a Harry na tom není tak zle, jak si myslí.

„Nevím o co přesně se jedná. Zpočátku jsem si myslela, že trpí posttraumatickým syndromem, ale asi to nebude ono. Někdy bývá myšlenkami úplně někde jinde, je hodně ustrašený a často je nevyspaný. Ale na jeho práci to nemá vliv! Je skvělý!“

Ano, Harry je skvělý lékař a dobrý přítel, ale zřejmě se nedal do kupy tak, jak se Leovi snažil namluvit.

Ještě ten den Leo prohledal Harryho dům a našel širokou škálu anxiolytik, antidepresiv i benzodiazepamů. Tady veškerá legrace končila. Věděl, že jeho kamarád měl problémy už na škole, ovšem soudě dle množství léků, které má pro svou potřebu, se jeho stav nijak nezlepšil, možná snad i zhoršil.

On sám neměl ani zdání, co Harryho potkalo, ale dokázal si udělat jasný obrázek o vážnosti jeho zážitků.

Když usedal za volant auta z půjčovny, byl smířen s hádkou, která jistě nastane hned, jakmile se na Harryho zásobu léků zeptá.

Doma ho však čekalo něco zcela jiného než nepříjemný rozhovor. V předsíni spatřil Harryho tašku a boty, což znamenalo, že jeho kamarád již dorazil.

„Harry!“

Žádná odpověď k němu nedorazila, tak si s povzdechem odložil kabát a vydal se na prohlídku domu. Bylo docela možné, že Harry šel spát po dlouhé cestě.

Nebo taky ne.

Jakmile vešel do kuchyně, věděl přesně, kde Harryho najde. Všechny zásuvky, ze kterých posbíral Harryho léky byly otevřeny dokořán a na stole stala láhev jakéhosi alkoholu. Nebo spíše to, co zbylo. Jelikož se mu ještě v době studií podařilo párkrát Harryho vytáhnout na panáka, znal jeho reakci. Harry a alkohol prostě nejdou dohromady.

Zamířil do koupelny, kde předpokládal, že svého kamaráda najde a nemýlil se.

Opilý Harry seděl na zemi u záchodu a nedalo se poznat jestli spí či bdí. I když Leo se domníval, že v jeho momentálním stavu je to vlastně jedno.

„Máš problém, Blacku.“

„Jo. Je mi blbě.“

„Nemáš chlastat.“

„Za to můžeš ty!“

Harry se pokusil ukázat na Lea, ale zřejmě ho viděl minimálně dvakrát, poněvadž ukazoval někam vedle něj.

„Na mě to nesváděj, to ty jsi závislý. A teď se zvedni!“

Zatímco se snažil postavit Harryho na nohy, mladík mu oponoval.

„Nejsem debil, Leonardo! Hlídám si škyt kolik, kdy a co si beru škyt, abych do toho nespad.“

Harry už téměř spal, když mumlal svou obhajobu a Leo byl rád za dobrou fyzičku, když ho táhl do postele, kde ho nechal spát.

„Stejně máš problém, Blacku. A velký.“