Záhada nového Snapea (Snarry)

59. kapitola

Harry byl rád, že se Leo rozhodl zůstat a založit si zde ordinaci. Měl alespoň jednoho přítele, ke kterému mohl v nouzi zajít. Jen ho zajímalo na jak dlouho to bude. Znal svého blonďatého kamaráda dost dobře, aby věděl, že to není typ usedlého člověka, který by vydržel na jednom místě.

Vlastně se snad jednalo o nejdéle trvající klidné období. Když to na Lea přišlo, uzavřel ordinaci a vydal se zábavou. Zábava, děvčata a alkohol. Proto taky přijímal pouze omezený počet pacientů. Alespoň vůči své práci byl zodpovědný a všechny své pacienty léčil s největší péčí a nikdy se nestalo, že by se vydal na svou divokou jízdu, aniž by měl dořešeny všechny případy.

Než Harry zaklepal na dveře Leonardovy ordinace napadlo ho, že by si mohli v sobotu někam zajít sednout. Oběma by jim to prospělo. Pousmál se a pohlédl na hodinky. Jeho kolegovi ještě nezačaly ordinační hodiny, přišel akorát včas.

Krátce zaklepal a otevřel dveře.

„Čau Le- oh, pardon!“

Rychle dveře zabouchl a cítil jak se mu do tváří hrne krev. V době, kdy s Leonardem sdílel pokoj na koleji, ho nechtěně přistihl při kdejakých leckdy horších situacích, přesto se vždy cítil nesmírně trapně, stejně jako nyní, když narušil Leovu vášnivou líbací chvilku.

Téměř vzápětí se znovu otevřely dveře a vyšla z nich mladá žena.

„Nashle, pane doktore!“

V Harrym hrklo.

Pane doktore? Přece Leonardo není takový kretén, aby si začal s pacientkou?!

Na nic nečekal a tentokrát bez zaklepání vpálil do ordinace svého kolegy a kamaráda.

„Leonardo, řekni mi, že to není pravda a ta ženská není tvoje pacientka!“

Při pohledu do kamarádovy tváře okamžitě poznal odpověď. Co víc, Leo se na něj díval s ledovým klidem. Harry se šokovaně zhroutil do křesla a nepřestával zírat.

„Zbláznil ses? To chceš přijít o práci?“

„Vypadám jako blázen, Harry? Myslíš, že mi zas vlezly na mozek blbosti a nepřemýšlím nad následky? To mě tak málo znáš?“

Harry hleděl do tváře, která postrádala jakýchkoliv náznak humoru a přestože plně chápal, co mu právě Leo řekl, nedokázal to zpracovat.

„Jak?! Jak tě vůbec mohlo napadnout začít si s pacientkou? Vždyť to je nepřípustné!“

„Od tebe tohle prohlášení sedí, Blacku.“

„Prosím?“

„Chceš mě poučovat o tom co je a není přípustné, Harry? Na tohle se v lásce nehraje a ty to víš líp než kdokoliv jiný. Vztah mezi profesorem a studentem taky není přípustný.“

Brýlatý muž zalapal po dechu.

„Jak to víš?!“

„Jsem moták, ne hlupák, Harry. A rozhodně se nejednalo o nějaký mladický románek, to na mě nezkoušej. Zpátky ke mně. Nepřijímám žádné nové pacienty pro případ, že bys mě chtěl prásknout lékařské komoře. Věděl jsem, že to před tebou dlouho neutajím. Byl jsem si od začátku vědom rizik a pokud si to situace vyžádá, klidně odevzdám diplom i veškerá oprávnění a budu se živit třeba jako uklízeč. Je mi to fuk. Ale Kate mi za to stojí.“

„Proč?“

„Nerozumím ti.“

„Proč je ta žena tak důležitá, že se kvůli ní vzdáš všeho a ještě tě napadlo, že bych tě mohl já podrazit?“

Leo se usmál a sklopil zrak na ruce položené na stole. Zkoumal snad každý detail svých prstů a Harry měl dojem, že se odpovědi nedočká.

„Nemá smysl, abych ti tady popisoval jaká je, to by ti nic neřeklo. Jsem… jsem šťastný. Nepotřebuju od života nic víc, než večer usínat vedle Kate a ráno s ní vstávat. Jen, aby ten hřejivý pocit, který mě provází, nikdy nezmizel. A vlastně jsem si to uvědomil díky tobě.“

Harryho obočí vylétlo překvapeně vzhůru. Čekal, až jeho přítel bude pokračovat. On sám nebyl schopen slova, ne teď, když věděl, že on sám by na Leonardově místě udělal totéž.

„Chtěl jsem ti pomoct, tak jsem začal zjišťovat všechno, co se v kouzelnickém světě událo. Nebylo těžké si spojit tvůj stav se smrtí Severuse Snapea, tvé zmizení s případem jeho osvobození a v neposlední řadě tvůj kolaps s panem Marlowem, který mu byl dost podobný. A když jsem sledoval tebe, došlo mi, že taky začínám mít problém zvládnout ten týden než se Kate zase objeví.“

Harry mlčel. Co na tohle taky mohl říct? To, co z něj nakonec vypadlo nečekal ani on sám natož Leo.