Záhada nového Snapea (Snarry)

6. kapitola

Byl to otřesný zážitek. Nikdy neměl přemisťování rád, ale po tolika letech se mu udělalo nepěkně zle. Hrál všemi barvami, přičemž zelená převažovala a snažil se jen silou vůle udržet na nohou. Jediné, z čeho měl nesmírnou radost byl fakt, že obsah žaludku zůstal tam, kde měl.

Zadíval se na budovu před kterou stáli a uvažoval, zda ji někdy viděl statik, protože stála zřejmě jen náhodou. Jednalo se o třípatrový dům s rozbitými okny a dlouhými prasklinami ve zdech. Celá ta stavba působila dojmem, že se musí každou chvíli zhroutit.

Ron si z Harryho vyděšeného výrazu nic nedělal a dal mu do ruky papírek s adresou. Ve chvíli, kdy si ji Harry přečetl a znovu se podíval na budovu, stál před ním malý domek vypadající spíše jako rekreační chata.

„Je zabezpečen podobně jako Grimmauldovo náměstí. Jak jsem už říkal, tyhle stavby používáme při utajených akcích a jejich adresu zná vždy jen ten, kdo je na akci a Pastorek. Tenhle jsem využíval zatím jen já a nakonec byl vyškrtnut ze seznamu, je příliš blízko mudlovské čtvrti.“ 

Táhl stále překvapeného Harryho do domu. Vše vypadalo jako v obyčejném bytě. Kuchyň, ložnice a něco jako obývací pokoj nebo spíše pracovna. A právě tam se zastavili. Na stole, který byl v rohu místnosti ležel vyrovnaný stoh dokumentů.

„Přinesl jsem ti sem všechny výtisky Denního věštce, kde se o Snapeovi psalo a taky dokumenty z jeho výslechů a vyšetřování. Přidal jsem i poznámky, které jsem získal za dobu, kdy se snažím odhalit co se s ním děje. Myslel jsem, že si to budeš chtít projít.“

„A-asi jo. Dík.“

„Tohle používáme pro komunikaci v utajení. Napíšeš vzkaz, který zmizí a objeví se na druhém pergamenu. Kdybys něco chtěl nebo zjistil, dej mi tímhle vědět. Nechci se ti plést pod nohy, určitě se budeš chtít brzy vrátit zpátky.“

Ron Harrymu podal zažloutlý list pergamenu a při posledních slovech odvrátil zrak. Harry si uměl představit, jak se jeho kamarád cítí. Bylo mu to líto. Přešel ke stolu a až teprve, když byl zády ke svému kamarádovi, promluvil.

„Zpočátku jsem si myslel, že se jednou vrátím, ale...nedokázal jsem to. Všechno mi to chybí. Ty, Hermiona i kouzla, jenomže se skoro nic nezměnilo. Všechno je tak, jako když jsem vás opouštěl. Takže ano, až ti s tímhle pomůžu, vrátím se.“

Otočil se ke svému příteli čelem a spatřil vážný, smutný výraz v jeho tváři. 

„Mrzí mě to. S Hermionou jsme se uklidňovali, že žádné zprávy jsou dobré zprávy a tobě je líp. Asi jsme se spletli.“

Harry se pokusil trochu odlehčit situaci, stejně jako to dělával se svými pacienty.

„Pořád jsem naživu, ne? A to se počítá.“

Přece jen tváři zrzavého kamaráda vykouzlil úsměv.

„Asi bych měl jít. Kdyby něco, stačí napsat.“

„Jo, jasně.“

Ron byl téměř u dveří, když se zastavil a naposledy se na Harryho otočil.

„Ty Harry, můžu o tobě říct Hermioně? Víš ona by tě určitě ráda viděla.“

Harry se zamyslel jen na malý okamžik a pak přikývl. Také chtěl svou kamarádku zase vidět.