Záhada nového Snapea (Snarry)

7. kapitola

První co Harry ve svém dočasném domově udělal, byla návštěva kuchyně. Zoufale toužil po silné, černé kávě bez cukru. Potřeboval se vzpamatovat a pak zasednout k práci.

S ještě kouřícím šálkem kávy přešel ke stolu a posadil se. Popadl první noviny, které ležely na hromadě a položil je před sebe.

Už jen z titulku ho začaly nepříjemně štípat oči.

OČIŠTĚNÝ SMRTIJED SEVERUS SNAPE NAŽIVU!

Pod titulkem se na Harryho dívala podobizna Severuse Snapea, pravděpodobně z doby kdy učil v Bradavicích. Pečlivě zapnutý černý plášť, rty stažené do tenké linky a typický snapeovský křivý nos.

Harry prstem přejel po fotografii a ponořil se do vzpomínek na studium v Bradavicích. Ani nepostřehl, že mu samovolně začaly téct slzy z očí. Jedna malá nehoda a jemu se změnil celý život.

Byl v lavici s Nevillem a musel uznat, že to bylo ještě horší než s Ronem. Neville se neustále klepal a Harry měl strach, že i on sám svůj lektvar pokazí ještě více než obvykle. Několikrát musel hocha zarazit, aby nepřidal úplně jinou přísadu, než měl. 

Nejspíše na chvíli přestal dávat pozor na Nevillův kotlík, protože když se na něj znovu podíval, srdce měl až v krku.

Bylo zcela jisté, že hrozí výbuch a nejblíže byl Harry, Neville a...profesor lektvarů, který k nim stál zády a peskoval Seamuse.

Harry rychle stáhl Nevilla za sebe a namířil hůlku na kotlík, aby ho rychle schladil. Podařilo se mu zabránit výbuchu, ale vystřikující lektvar mu ošklivě a hlavně bolestivě spálil ruku.

To však nebylo v tu chvíli nic proti výrazu profesora lektvarů.

„Nejsem si vědom, že bych vám říkal, abyste se staral o Longbottomův lektvar. Jděte na ošetřovnu a večer v devět hodin se dostavte do mého kabinetu. Máte totiž školní trest.“

Snad poprvé se Harryho profesorův mrazivý tón opravdu dotkl. 

Nikdy nikomu neřekl, že se mu lektvary líbí, ale ať se snaží sebevíc není schopen ani jeden lektvar připravit správně. Aspoň jednou zažít ten pocit, že vše udělal bez chyby a profesor lektvarů mu nic nevytkne.

Ruka ho bolela jako čert a byl si jistý, že Snape si určitě připraví nějaký zábavný trest, který jeho zranění rozhodně pomůže.

Celé odpoledne se za ním jako stín plížil Neville a neustále se Harrymu omlouval. 

Nakonec byl rád, když se vypravil ze společenské místnosti do sklepení, aby si přetrpěl školní trest.

Přesně v devět hodin zaklepal na dveře a s nechutí a hrůzou vstoupil do kabinetu.

„Roztřídíte vnitřnosti žab do jednotlivých nádob.“

Harry se se sklopenou hlavou postavil ke stolu a žaludek se mu nepříjemně zhoupl, při představě, že se bude přehrabovat ve změti čehosi hodně nechutného.

„Žádné rukavice, Pottere.“

„Ano.“

„Ano co?“

„Ano...pane.“

V Harrym to opět vřelo. Nechápal i po tom všem co věděl, proč je na něj profesor lektvarů tak neskutečně zasednutý. Tenhle člověk by mu nikdy neuvěřil, že se lektvary chce doopravdy naučit. S povzdechem se pustil do práce.

„To je vaše odměna za to, jaký jste lempl.“

„Já nejsem lempl... pane!“

„Ne? Na hodinách se nesnažíte a na studium kašlete, proto jsou vaše práce stejně mizerné jako práce Longobottoma!“

Harryho bodl trn křivdy a lítosti, proto, aniž by přemýšlel nad svými slovy, zvedl hlavu a začal se obhajovat.

„Já se snažím...pane! Čtu si ty učebnice tam i zpátky, ale ať dělám co dělám, prostě ani jeden lektvar neuvařím správně! A chtěl bych! Chci umět vařit lektvary bez potíží, ale asi jsem jednoduše k ničemu...pane!“

Mladík zrudl a sklopil zrak zpět k vnitřnostem. Teď to přijde. Profesor se mu vysměje a ještě mu naloží další trest.

„Pottere?“

Harry mlčel, nemělo smysl odpovědět a říct ještě nějaké další nesmysly.

„Proč jste nepřišel požádat o doučování, když se chcete naučit lektvary?“

„Protože mě nenávidíte, pane?“

Zaslechl pohyb a jen trnul hrůzou, kdy se mu přiblíží k zádům a začne vytýkat jak špatně přebírá žabí střeva.

Nic takového se nestalo, tak si trochu oddechl. Za chvíli bylo slyšet zavrzání židle, když se profesor opět posadil.

„To stačí, zavřete nádoby a dejte je zpět do police.“

„Cože?“

Harry překvapeně vzhlédl a nevěřícně zíral na profesora. Vždyť přebral sotva desetinu!

„Neslyšel jste? Právě jsem ukončil váš trest a řekl vám ať nádoby uklidíte. Pokud někdy chcete vařit lektvary bez pohromy, bylo by nanejvýš vhodné, kdybyste používal to, čemu se říká mozek!“

Harry už raději neodpověděl a rychle uklízel. Ještě nikdy neměl tak krátký trest a rozhodně si nehodlal stěžovat.

„Tohle si přečtěte a v pátek v sedm hodin se dostavte do učebny lektvarů.“

„Pane?“

„Pokud chcete umět lektvary, musíte se jim věnovat.“

Tak začalo přátelství mezi ním a Severusem. Přátelství, které přerostlo v lásku.