Záhada nového Snapea (Snarry)

52. kapitola

Severusův pohled se střetl s Harryho zelenými smaragdy a poprvé, za celou dobu co ho znal, nedokázal poznat, jak se cítí.

„Harry..."

Tón, jakým Severus vyslovil jeho jméno, Harrymu způsobil husí kůži. Dokázal pochopit ledacos, ale celý tenhle herecký výkon mu nedával smysl. Stejně, jako porušení slibu jeho přátel.

„Proč? Proč sis ksakru dal tu práci, abys tady na mě hrál tuhle habaďůru?"

„Chtěl jsem se přesvědčit, že to, co říkal Wesley a Draco je pravda."

Severus se díval kamsi za něj a Harry si nestěžoval. Přestože se na jejich setkání pečlivě připravoval, stále si nebyl jist, jak dlouho zvládne snášet Severusův pohled i jeho přítomnost.

„Ach tak. Tak jsi se přesvědčil, udělal ze mě paranoidního blbce a teď můžeš jít."

Koutkem oka zaregistroval, jak Severus ztuhl a raději se od něj odvrátil k oknu.

„Nikam nejdu. Nemůžeš se přece schovávat jen proto, že ti nejde kouzlit, Harry!"

Mladík mlčel doufaje, že muž to vzdá a odejde, přestože o tom pochyboval.

„Harry..., nejsi tady šťastný, nehodlám přihlížet tomu, jak se ničíš."

Mladý lékař se otočil s rozzuřeným výrazem a přešel ke dveřím ordinace, aby zkontroloval, zda Liz již odešla. Pak dveře zavřel a s rukama založenýma na hrudi se otočil k Severusovi.

„TY nehodláš přihlížet? TY ses chtěl přesvědčit jak na tom jsem? Ron, Hermiona, ty i Malfoy, vy všichni jste se rozhodli, že se bude plést do věcí, do kterých vám nic není! Odešel jsem dobrovolně a konečně mám klid, který jsem mezi kouzelníky neměl. Nechci mít s kouzelnickým světem nic společného! Je to má volba, tak mě ksakru nechte na pokoji!"

Harry měl pocit, že se k němu vrátila dlouho ztracená energie, která mu dodávala sílu, aby ustál celou tuhle nesmyslnou debatu.

„Tak proč jsi se tam vracel, Harry? Šel jsi do světa se kterým nechceš mít nic společného a rozhodně to nebylo tvou povinností."

Severus mluvil stále stejným, vyrovnaným tónem, kterým Harryho ještě více rozčiloval.

„Nedělej ze sebe hlupáka, kterým nejsi, Severusi. Moc dobře víš, že bych tě té ženské nenechal napospas. Bez tebe by válka nikdy nemohla skončit, taky máš právo na život dle své volby. A teď, když už máš odpovědi, vidět jsi mě také viděl, buď tak laskav a odejdi."

Mladík přešel zpět ke svému stolu a posadil se na židli.

„Já si svou volbu vybral, proto jsem tady."

Harry se opřel, založil si ruce na hrudi a upřel na profesora lektvarů shovívavý pohled.

„Nechme toho, Severusi. Vrať se do světa, ve kterém je tvé místo, nech minulost minulostí a konečně žij. Zapomeň, že nějaký Harry Potter existuje, to je to nejlepší, co můžeš udělat."

Snažil se mluvit klidně, bez vzteku doufaje, že to na staršího muže zapůsobí lépe, než kdyby se hádali. A zřejmě se mu to i dařilo, protože se Severus zvedl k odchodu.

„Harry Potter, kterého já znám, se před problémy nikdy neschovával."

„Harry Potter, kterého jsi znal, byl hloupý bláhový kluk, který vždy myslel více na ostatní než sám na sebe. A i přesto nic nedokázal. Odejdi Severusi. Bylo hezké vidět, že jsi v pořádku, ale tím to končí. Budu rád, když už tebe, ani nikoho jiného neuvidím."

Přestože byl mladík o svých slovech přesvědčen, vyslovovala se mu velmi těžce. Možná bylo lepší, když cítil vinu pouze za Severusovu smrt.

„Ach tak. Co jiného bych také mohl čekat od Pottera, že ano? To bylo řečí a planých slibů a přesto jsem měl pravdu, ostatně jako vždy. Doufám, že jsi se alespoň pobavil."

Na Severusově tváři se usadil zlomyslný úšklebek a i když Harry věděl, že ve své podstatě má starší muž pravdu, vzedmula se v něm ohromná vlna vzteku.

„Vypadni! Hned!"

„S radostí."

Severus rozrazil dveře a vyhnal se z ordinace doprovázen nechápavým pohledem právě přicházejícího doktora Morliniho.

Snad se mi podařilo napravit chybu a už Vám to bude zobrazovat bez podivných znaků 😊