Záhada nového Snapea (Snarry)

76. kapitola

Severusovo probuzení nebylo ani trochu příjemné. Opět se mu zdála jedna z nočních můr, které ho tak často provázely. A náladu mu nezlepšil ani fakt, že je pondělí. To znamenalo jediné. Měl by zajít za Harrym a promluvit si s ním. Nenáviděl rozhovory tohoto typu. Nikdy je k ničemu nepotřeboval, ale věděl, že bez toho se prostě s Harrym dál neposune. S povzdechem se konečně zvedl z postele, aby se mohl připravit.

Bílá budova Severuse znervózňovala úplně stejně jako při jeho první návštěvě. Tiše, se vzhledem Petera Marlow, stoupal po schodech k Harryho ordinaci a v duchu doufal, že rozhovorem situaci napraví.

„Dobrý den.“

Harryho asistentka se na něj unaveně podívala a zjevně se k němu snažila přiřadit jméno.

„Dobrý den, pane… ?

„Marlow, Peter Marlow.“

„Pane Marlowe. Máte domluvenou schůzku?“

„Ne. Potřebuji s panem doktorem něco probrat.“

„Bohužel, pan Black tady není. Mohu vás objednat nebo můžete jít za panem Morlinim, který pana Blacka zastupuje.“

„Děkuji, zajdu za panem Morlinim. Nashledanou.“

Severus se otočil na patě a vydal se do Morliniho ordinace. Proč Harry není v práci? Stalo se mu snad něco? Byl si jist, že u jeho kolegy získá odpovědi. Zaklepal a počkal na vyzvání.

Morlini seděl za stolem a něco zapisoval do počítače. Ani nevzhlédl, zatímco začal mluvit.

„Posaďte se, jen si to zde dodělám a hned se vám budu věnovat.“

Severus přešel k jeho stolu, ale neposadil se. Trpělivě čekal, až k němu blonďatý muž vzhlédne. Když tak konečně stalo, musel se ušklíbnout Leonardovu výrazu.

„Vy? Že mě to vůbec nepřekvapuje. Mohl byste…?“

Lékař ukázal rukou na dveře a Severus jen mávl hůlkou, aby měli soukromí.

„Takže? Co vás sem přivádí, pane Snape?“

„Kde je Harry?“

„Doma, nemocný.“

Severus se zatvářil znepokojeně. Nebylo časté, aby kouzelníci byli nemocní.

„Jak je to možné?“

„To mě taky zajímalo, pane Snape. Z Harryho blouznění jsem si vyvodil, že vás v tom dešti hledal téměř celou noc. Nejenže promokl a prochladl, ale neustálým přemisťováním se naprosto vyčerpal.“

„Co že to ten idiot udělal?!!“

„Jestli jsem to pochopil správně, tak jste odešel a Harry měl dojem, že jste si špatně vyložil význam jeho slov. Chtěl vám to vysvětlit, tak vás hledal na všech možných místech. A tohle to dokazuje.“

Leo sáhl do šuplíku a položil před Severuse noviny. Byl to Denní věštec a první stránku zdobila tvář Harryho Pottera.

HARRY POTTER SPATŘEN NA PŘÍČNÉ ULICI A V PRASINKÁCH!

Jedná se o návrat velkého hrdiny?

„Před časem jsem začal odebírat Denního věštce, abych měl trochu přehled o dění v kouzelnickém světě. Většinou ho jen prolistuju a vyhodím, ale tentokrát…“

„U Merlina! Proč takhle riskoval?! Je pořád stejný! Jedná zbrkle a bez rozmyslu!“

„S tím nemohu souhlasit, pane Snape. Nevím, jaký byl Harry dřív, ale muž, kterého znám já, si vždy vše řádně promyslel. Možná Harryho ovládly emoce natolik, že spoustu věcí nepromyslel, ale jsem si jistý, že si byl vědom následků, které mohou nastat.“

Severus začínal mít dojem, že všichni mudlovští psychologové jsou blázni převlečení za lékaře.

„Chcete mi namluvit, že věděl co riskuje? Nevěřím, že by udělal vědomě takovou pitomost po tolika letech, kdy se skrývá!“

Leo se shovívavě usmál a Severus si vybavil ředitele Brumbála, který se tvářil podobně vždy, když hodlal Severusovi říct něco zcela jasného.

„Strašně Harryho podceňujete, pane Snape. Možná má konečně něco, kvůli čemu je ochoten vylézt ze svého úkrytu a vrátit se mezi kouzelníky. To by mohl být důvod k tomu, aby mu nevadilo, že ho lidé poznají, nemyslíte? Třeba se rozhodl žít reálný život i za cenu ztráty své anonymity.“

Severus mlčel a sledoval Harryho podobiznu v novinách. Mladík už dávno dospěl, jen on to pořádně neviděl. Měl by nazývat pitomcem sebe a ne Harryho.

„Děkuji, pane Morlini.“

Bez dalších slov se zvedl a opustil blonďákovu ordinaci. Leo ho vyprovázel spokojeným pohledem. Jeho srdce však svíral smutek. Přál Harrymu v životě jen to nejlepší, ale představa, že přijde o svého přítele ho děsila. Možná více než si byl ochoten připustit.