Záhada nového Snapea (Snarry)

25. kapitola

Harry byl nesmírně rád za obor, který si vybral ke studiu.

Nitrobranu se Severusem nezvládl, ale studium psychologie mu dalo možnost kontrolovat své pocity i výraz tváře bez pomoci kouzel. 

Tentokrát nebyl překvapen přítomností McGonagallové a Kratiknota, naopak je očekával.

Bylo mu zcela jasné, že hned jak se za ním zavřou dveře salónku, oba profesoři budou opět odposlouchávat. A nemohl se jim divit, sám byl zvědav na výsledek.

Jakmile vstoupil do salónku, stačil mu jediný pohled, aby poznal, že pravý Severus je něčím omámen. 

Vypadal úplně stejně jako někteří z narkomanů, které potkal v mu centru, kde měl v době studia praxi.

Otázkou zůstávalo, zda se jedná o magii nebo mudlovskou medicínu.

Posadil se naproti dvojici a stejně jako minule, i dnes si připravil blok a tužku.

Přestože byl téměř přesvědčen, že se jedná opravdu o Severuse, musel se ujistit. A potřeboval si ověřit stav lektvaristovy mysli.

„Mile jste mě překvapila, Alice. Čekal jsem nějaký úskok z vaší strany.“

„Teď jste se mě dotkl, Kyle. Víte, co chci já a já vím co chcete vy, jedná se o jednoduchý obchod. Není třeba žádných úskoků.“

Harry byl rád, že se jeho myšlenky nemůžou formovat do bubliny nad hlavou, tak jako v komiksech, protože by ho Alice nejspíše na místě proklela.
Neustále se snažil sám sebe přesvědčovat, že je psycholog profesionál a Severus je jen a pouze další z jeho pacientů.

„Jistě, to je pravda. Tak začneme?“

Alice se pohodlně opřela a upíjela víno, zatímco Severus nedal najevo, že by jakkoliv vnímal.

„Pane profesore, je všeobecně známo, že váš vztah s Potterem byl značně nevraživý po celou dobu jeho pobytu ve škole. Při jaké příležitosti k vám tedy začal chodit na hodiny lektvarů?“

Harry pozorně sledoval Severusovy reakce. Byl si jist, že jeho otázku musí pochopit a zároveň tím vůbec nic nenaznačil Alici. 

Severusovy oči se na malý okamžik rozjasnily a pak je opět zahalila pomyslná mlha. Mladý psycholog se začínal obávat, že se odpovědi nedočká, protože profesor se vzhledem Alice Benettové stále mlčel.

„Při školním trestu.“

Harry přimhouřil oči a znovu si bedlivě Severuse prohlédl.

Zpomalené reakce, tiky v obličeji, suché, popraskané rty a naprosto nepřítomný výraz. Jeho hlas byl mdlý a zjevně se snažil používat jednoduché věty.

Tohle neměla na svědomí magie, ale s největší pravděpodobností dryák z mudlovských drog.

„Alice, je mi celkem jasné, z jakého důvodu jste Snapea zdrogovala, ale jak takhle můžu dělat rozhovor? Vždyť i na jednoduchou otázku má problém odpovědět!“

„Kyle, zdá se, že toho o Snapeovi víte dost. Nehodlám riskovat, že by nabral sílu a pokusil se o útěk, to je vám snad jasné. Chtěl jste rozhovor, tak ho dělejte!“

Harry si povzdechl. Takhle nemá smysl pokládat otázky, které si připravil. Severus není schopen odpovídat tak, aby se Harry dozvěděl podstatné informace.
Proto se začal ptát na věci týkající se války a i tyhle odpovědi byly celkem k ničemu. Kdyby opravdu byl novinář, tak by musel zuřit.

Věřil, že někde uvnitř je Severus tak, jak ho znal, jen ho mudlovské léky drží pod zámkem.

Zavřel blok a odložil tužku na stůl. Bude muset vymyslet další plán.

„Trošku si s tím pohraju a bude z toho parádní rozhovor.“

„To doufám.“

„A když něco zjistím o Potterovi?“

„Mou adresu máte. Za Pottera si klidně i zaplatím.“

„Potter vám uteče.“

Oba se překvapeně podívali na Severuse, který nečekaně promluvil unaveným hlasem.

A Harry pochopil.

„Ne, pane profesore. Potter neuteče, ale naopak sám přijde. Stejně jako šel tenkrát na ministerstvo. Už je hold takový.“

Věděl, že tohle je přesně odpověď, kterou Severus očekával, ale zároveň ji jistě nechtěl slyšet.