Záhada nového Snapea (Snarry)

77. kapitola

Bylo to naprosto nevhodné, přesto Severus nedokázal od svého studenta odtrhnout zrak. Harry se za prázdniny rozhodně změnil. Zmohutněl, trochu vyrostl a především působil jako mladý muž, ne student. Severuse takové myšlenky děsily. Stále měl v živé paměti jejich rozhovor na konci školního roku a nedokázal se vyrovnat se směrem, kterým se poté ubíraly jeho myšlenky. Celé prázdniny se snažil vypudit Harryho Pottera ze své mysli, ale bez úspěchu.

Teď, když Harryho pozoroval při přípravě lektvaru, uvědomil si, že mu mladík chyběl a nejen to. V jeho přítomnosti se cítil příjemně a uvolněně. Každý Harryho úsměv v něm vyvolával hotový ohňostroj pocitů a bylo čím dál těžší nedávat nic najevo. Sám mladíka odmítl, snad ho i ranil, tak by na něj měl pohlížet jen a pouze jako na studenta. Ale proč je to tak těžké?

„Pane? Mám hotovo.“

Harry ustoupil od kotlíku a nechal Severuse, aby zkontroloval výsledek jeho dvouhodinové snahy.

„Výborně, madam Pomfreyová bude spokojena.“

„Cože?!“

Mladík vypískl jako malá holka a ve tváři se mu usadil naprosto zděšený výraz, který Severuse značně pobavil.

„Nevím, co tě na tom udivuje, Harry.“

„V-vy jste mi dal za úkol uvařit lektvar na ošetřovnu? Co když jsem něco udělal špatně a -.“

„Kdybys udělal chybu, tak bys ho jednoduše připravil znovu. Chybu jsi neudělal a lektvar je v naprostém pořádku.“

Mladíkův výraz se změnil a na tváři se mu usadil úsměv.

„Umíte být pěkně podlý, pane profesore.“

„Co na tomhle bylo podlého, Pottere?“

„Neřekl jste mi, že připravuju lektvar pro madam Pomfreyovou!“

Severus potlačil nutkání protočit oči, opřel se o stůl a pokusil se uklidnit zběsilý tlukot srdce, který se spustil pohledem do zelených očí.

„Není žádný rozdíl zda připravuješ lektvar pro sebe nebo pro někoho jiného, Pottere. Postup a přísady jsou stále stejné.“

„Ale-.“

„Není žádné ale. Účinek lektvaru nemá souvislost s osobou, pro kterou je připraven.“

Na okamžik se zdálo, že se Harry bude se Severusem přít, ale nakonec se široce usmál.

„Celkem to vysvětluje, proč jste takový psí čumák.“

„Psí čumák?“

„Jo. Chladný a bez emocí. Ale ono to k vám tak nějak patří a mě se to líbí.“

„Pottere! Co-.“

„Jejda, to je ale hodin. Musím ještě napsat úkol do Obrany. Nerad bych dostal školní trest od jistého velice přísného profesora. Nashle!“

Než se Severus nadál, za Harrym se již zavíraly dveře. S uchechtnutím potřásl hlavou a začal dávkovat lektvar do flakonů. Harry Potter na něj má opravdu velký vliv.

Byla to jedna ze Severusových nejoblíbenějších vzpomínek a objevila se právě teď, když stál před Harryho domem a kapsou plnou lektvarů.

Usmíval se. Po rozhovoru s Leonardem se mu takříkajíc rozsvítilo. Celý jeho plán na Harryho návrat mezi kouzelníky postrádal smysl. Chtěl být s Harrym a nakonec bylo vlastně jedno kde a jak. Harry Potter, hrdina kouzelnické války a Harry Black, mudlovský psycholog jsou jedna a tatáž osoba, kterou miluje. Není jeho úkolem řídit Harryho život, ale stát při něm a přesně to teď udělá. Pomůže mu a bude záležet jen na mladém lékaři, jaké bude mít jejich příběh pokračování.