Záhada nového Snapea (Snarry)

66. kapitola

Zajímalo by ho, čím si vysloužil roli hlídacího psa. Jako vážně, nic proti Potterovi, ale už podruhé během jednoho týdne ho muset sledovat je i na Malfoye moc. A to se domníval, že káva s Grangerovou v mudlovské kavárně, byla jeho největším výkonem v rámci pomoci svému kmotrovi. To ještě netušil, co ho čeká.

Jediné v co mohl doufat, že je to jeho poslední služba. Podle Severuse se Potterova magie plně obnovila a čekal ho poslední dárek. Pak už by to mělo být jen na něm.

Znuděně zíral do kuchyně a čekal, kdy se Potter uráčí vstát. Byla sobota a ten idiot nemusel do práce, takže se taky mohlo stát, že tady bude čekat až do oběda.

Malém nadskočil, když se domem ozvala hudba tak hlasitá, že ji slyšel až ven. Tedy předpokládal, že se jedná o hudbu, protože jeho uším to znělo jen jako tuc, tuc, bum, bum a zase tuc. Ze slov rozuměl jen Je to můj život!

Pokud se však domníval, že tím překvapení dnešního dne končí, šeredně se mýlil. Jeho obočí vystřelilo vzhůru, když se Potter objevil v jakémsi vytahaném tričku a trenýrkách. Poskakoval do rytmu toho šíleného tuc, tuc, bum, bum jako opičák při námluvách.

Malfoy nevěřícně zíral jak si za stálého pohybu a třepaní hlavou chystá kávu. Tuc, tuc skončilo a Potter zvedl hlavu stejně jako srna na louce, když zaslechne blížící se kroky. Začala hrát jakási pomalá skladba, kupodivu netrhající uši a mladík se opět začal pohybovat do rytmu. Draco musel tedy uznat, že hýbat se umí, ale ve chvíli, kdy po kuchyni začal tančit s imaginárním partnerem to nevydržel a začal se smát. Vůbec si neuvědomil, že by měl být zticha, aby se neprozradil.

Byl natolik rozesmátý, že si ani nevšiml, když Harry zmizel z kuchyně. Málem dostal infarkt, jakmile mu těsně u ucha promluvil chraplavý hlas.

„Jsem rád, že se bavíš Malfoyi.“

Smích ho okamžitě přešel, když se otočil a díval se do tváře Harryho Pottera. Přestože byl pod zastíracím kouzlem, brýlatý muž se díval přímo na něj.

„Budu velmi rád, pokud si stoupneš mimo záhonek, dalo mi práci sehnat sazenice pravého šafránu.“

Harry mluvil smrtelně vážným hlasem a Malfoy pochopil, že mu naletěl ve chvíli, kdy ho Potter chytl za loket.

„To bychom měli. Řekl bych, že zastírací kouzlo ti je k ničemu. Stejně o tom vašem sledování vím celou dobu.“

Draco se vytrhl z Harryho sevření a zrušil zastírací kouzlo. Díval se na Pottera vzteklým pohledem, ale zřejmě bez účinku. Mladík se totiž začal vesele šklebit.

„Je milé, že ses zastavil Draco, dáš si kafe?“

Malfoy nevěřil vlastním uším ani očím. Harry Potter, stále ve svém slušivém ranním úboru, ho pozval na kávu a ještě mu řekl jménem?

„Jsi magor?“

„To beru jako ano. Tak dělej, je mi už kosa.“

Netušil proč, ale následoval Pottera do domu. Zvědavě se rozhlížel cestou do kuchyně a byl překvapen jednoduchostí Harryho domu. Žádná výzdoba, jen samé praktické věci.

Posadil se ke stolu a pohled mu sklouzl na balíček, který však byl prázdný!

„Kdys to otevřel?!“

„Co? Jo, tohle. Už v noci. Kromě toho prvního jsem o všech věděl už v noci.“

Malfoy si ani nevšiml kávy, kterou před něj Harry postavil a stále nechápavě pozoroval druhého muže, který si se svým šálkem sedl naproti něj.

„Tak proč jsi nic neudělal? Proč jsi nechal Severuse, aby tě neustále hlídal a nechával ti tady ty cetky?!“

„Proč bych měl mařit Severusův zdařilý plán a radost, kterou měl z úspěchu? Takhle nám to oběma prospělo. Já měl čas na přemýšlení a Severus mohl dokončit co začal. Předpokládám, že takový byl jeho plán a zbytek nechá na mě, ne?“

Draco jen přikývl a upil kávy.

„V tom případě o tom není třeba vůbec mluvit. Prostě si v klidu vypijeme kafe.“

„Vrátíš se?“

Harry se na Malfoye podíval přes svůj šálek a na obličeji se mu usadil rozhodný úsměv.

„Co myslíš, Malfoyi?“

Tohle byl Potter, kterého znal v Bradavicích.