Záhada nového Snapea (Snarry)

8. kapitola

Harry ležel s rukama za hlavou a pozoroval světla odrážející se na stropě jeho nového obydlí.

Prostudoval každou zmínku o Severusovi, kterou mu tady Ron nechal, téměř dva dny nespal a stejně nebyl o moc blíže odpovědi. 

Nedokázal přijít na to co je špatně. Udělali všechny možné zkoušky, genetické testy i pečlivé prozkoumání Severusovy hůlky a vše ukazovalo jediné. Byl to Severus Snape a nebyl pod vlivem Imperia.

Pro Harryho to bylo naprosto nepřijatelné. Muž, který nyní vyučoval Lektvary nebyl Severus. Harry si byl jist, že pravý Severus by se ho snažil nalézt. Nebo to snad bylo jen jeho zbožné přání? Možná to přesně tak bylo. Odmítal si připustit, že by Severusova láska nebyla tak silná, aby na ni nezapomněl.

Ne, tohle se stát nemohlo. Severus pro něj byl ochoten obětovat vše, dýchal by pro něj, není možné, aby zapomněl nebo minimálně, aby se nesnažil nalézt odpovědi.

Harry se tenkrát o jejich vztahu svěřil Ronovi a Hermioně a Severus věděl, že jim to řekl. Proč by je nekontaktoval? 

Takové množství otázek a pochybností! A Harryho unavený mozek nebyl schopen najít žádné řešení.

Zavřel oči a upadl do neklidného spánku.

„Harry? Co tě sem přivádí?“

Harry sklopil zrak k zemi. Nevěděl, jestli je dobrý nápad, že je tady. Minulé se pohádali kvůli nitrobraně, ale on neměl nikoho, komu by mohl říct co viděl.

„Omlouvám se. J-já zas měl noční můru. T-teda asi spíš další vidinu.“

Severus beze slov ustoupil a vpustil Harryho do svého kabinetu.

„Sedni si.“

Mladík se beze slov posadil a čekal. O chvíli později před ním přistál šálek s čajem.

„Tak mluv.“

Harry vzal šálek a zahříval si o něj ledové ruce. Za celou dobu se ani jedinkrát na profesora lektvarů nepodíval.

„Začalo to jako obyčejný sen, teda noční můra. Byl jsem zase na hřbitově. Jen já a Voldemort. On se pak rozdvojil a najednou to vypadalo jako kdyby přede mnou stály dvojčata. Pak všechno zmizelo a byl jsem v nějakém sklepě. Mířil jsem hůlkou na staršího muže a mučil ho. Pořád a pořád. Něco jsem strašně toužil vědět, ale on mi to odmítal říct. Měl jsem hrozný vztek a nakonec jsem ho zabil.“

Harry se třásl a ještě pořád mu bolest pulzovala jizvou.

„Pak jsi se vzbudil?“

„Vzbudila mě bolest. Já...myslel jsem, že bych vám to měl říct, když…když vás ředitel požádal, abyste mě učil nitrobranu.“

Nastalo ticho a Harry se bál další hádky tak jako posledně. Ta ale nepřišla.

„Ředitel mě sice požádal, abych tě učil nitrobranu, ale beru to trochu jinak než jen plnění rozkazu. Chci ti pomoct a tohle je dobrá cesta i když poněkud trnitá. Stejně jako lektvary. Jsem rád, že jsi za mnou přišel. Vypij si ten čaj. Dám ti Bezesný spánek a zítra přijdeš tak, jak jsme se domluvili.“

Harry konečně vzhlédl a spatřil přísnou tvář profesora lektvarů ve které se však jasně zračila starost. Nikdy by ho nenapadlo, že zrovna Severus Snape bude tím, kdo mu přinese klid. 

Harry se vyděšeně posadil a se zaúpěním si promnul obličej. 

Copak se nemůže jednou vyspat bez nočních můr a vzpomínek?

Přešel do kuchyně, aby si uvařil další kávu. 

Zatímco pozoroval konvici, přehrával si svůj poslední sen. 

Najednou ho něco napadlo. Nepravděpodobné a šílené, přesto možné!

Okamžitě popadl pergamen, který mu Ron zanechal a naškrábal krátkou zprávu.

Potřebuji doplnit pár informací. Stav se až budeš moct. H.