Záhada nového Snapea (Snarry)

74. kapitola

Déšť neustával, naopak zesílil a přidal se k němu ledový vítr.

Harrymu byla zima, jak by taky ne, když z domu vyběhl jen v bačkorách, teplácích a tričku. To, že má v ruce hůlku a může se nejen zahřát ale i vysušit, si nějak neuvědomoval.

Přemisťoval se sem a tam ve snaze nalézt Severuse, který tak náhle odešel. Byl snad již všude. Tkalcovská ulice, Prasinky, dům ve kterém osvobodili profesora lektvarů i ten, kde nalezl Aliciny rodiče a na Příčné ulici. Dokonce se dostal i na bradavické pozemky, ale po Severusovi ani památky.

Byl naštvaný a zoufalý. Naštvaný proto, že mluvil dlouho a bez jasných odpovědí a zoufalý z nemožnosti nalézt Severuse a vše mu vysvětlit. A jelikož se kouzelnickému světu vyhýbal netušil ani, kde by měl hledat své přátele a požádat je o pomoc.

Již svítalo, když se konečně vrátil domů. Byl několik hodin v zimě na dešti a následky na sobě už začal pociťovat. Doufal, že se z toho vyleží. Pak měl v plánu navštívit Příčnou a koupit si sovu. To považoval za jedinou možnost, jak Severuse kontaktovat.

S vypětím všech sil se doklopýtal do ložnice, oblékl si suché oblečení a hned jak si lehl, usnul a propadl se do říše snů.

Skryt pod neviditelný pláštěm přecházel před dveřmi Severusovy pracovny tam a zpátky už dobrou půl hodinu. Měl v sobě máslový ležák a hlavu plnou Hermioniných rad, přesto se nedokázal překonat a zaklepat na ty zatracené dveře.

Zbývaly pouze dva dny do konce školního roku a on měl pocit, že by měl ujasnit situaci mezi ním a profesorem lektvarů. Netušil, kde se v něm bralo to ohromné nutkání sdělit Snapeovi své city, ale chtěl to udělat. Dokonce měl i plán, jen ta odvaha se někde schovávala.

Nádech, výdech. Napočítal do tří a zastavil se přede dveřmi. Zvedl ruku, ale než se pěst stihla dotknout tvrdého dřeva, dveře se otevřely.

Profesor lektvarů sotva znatelně kývl do místnosti a ustoupil ode dveří, které po chvíli přibouchl.

„Můžeš mi říct, co jsi na té chodbě nacvičoval, Pottere? Zapomínáš, že zmijozelská společenská místnost je jen o jednu chodbu dál?“

Harry cítil, jak se červená, ale v tu chvíli mu to bylo jedno. Jeho srdce jásalo, protože profesor měl starost a to pro něj bylo důležité. Odvaha si k němu konečně našla cestu a mohl začít se svým plánem. Hloupým, ale zároveň efektivním.

„Chtěl jsem vás požádat, jestli bych mohl v příštím roce pokračovat v soukromých hodinách lektvarů.“

Severus udiveně nadzvedl obočí, opřel se do židle a založil si ruce na hrudi.

„A proto jsi pochodoval přede dveřmi? Na to stačila i sova. Samozřejmě, že můžeš pokračovat.“

Harry se široce usmál a cítil, že se konečně naprosto uklidnil. Teď už necouvne, i kdyby ho měl Severus proklít.

„Mohl bych mít ještě jednu prosbu?“

„O co jde?“

Zhluboka se nadechl. Nebude lhát, jen v tu chvíli ničemu nehodlá bránit.

„Poctivě jsem trénoval vyčištění mysli. Sice to nemělo žádný výsledek, ale nemohl byste zkontrolovat jak na tom jsem? Jestli jsem se alespoň trochu zlepšil?“

Profesor se zatvářil podezíravě a Harry se na chvíli bál, že jeho plán nevyjde. Nakonec se však postavil a líně mávl hůlkou.

„Legilimens!“

Bylo to stejně nepříjemné jako kdykoliv předtím, ale mladík to očekával. Teď, když se na to soustředil, bylo vskutku divné vidět své vlastní vzpomínky, ovšem předpokládal, že pro profesora to také není procházka růžovým sadem. Obzvláště při spoustě společných vzpomínek, které byly podbarvené Harryho silnými emocemi.

Opustil jeho mysl velmi rychle a i přes veškerou jeho snahu bylo znát, že je vykolejen. Nebo minimálně překvapen. Harry ho sledoval jak přešel zpět za stůl a usadil se na židli.

„Nitrobrana je stále stejně mizerná a víš to více než dobře. Nejsem hlupák, abych nepochopil tvé pohnutky. Jedná se jen a pouze o následek puberty, možná tomu přispěly i události na ministerstvu.“

„Tak to není!“

„Ujišťuji tě, že přesně tak to je, Harry. Můj odhad je, že se z toho během prázdnin dostaneš.“

„A když ne? Pokud se mýlíte -.“

„Tak to na věci nic nemění. Stále jsem tvůj profesor a ty student. Jsem o dvacet let starší, nehledě na fakt, že na tyto pocity musí být vždy dva.“

Severus si ani neuvědomoval, jak tvrdohlavý však Harry dokáže být a svým proslovem ho neodradil, právě naopak.