Záhada nového Snapea (Snarry)

18. kapitola

Jak se blížila šestá hodina, Harryho nervozita stoupala, přestože se během celého dne pečlivě na jejich setkání připravoval a byl si téměř jist, že svou roli perfektně zvládne. Jako správný novinář si sepsal otázky a všechny měly pro něj zvláštní podtext.

Využil svých znalostí psychologie a všechno uzpůsobil získávání informací. Není možné, aby se alespoň na některou z otázek Alice nechytila jako ryba na návnadu.

Během veškerých svých příprav zároveň usilovně přemýšlel nad místy, kde by mohl být Severus vězněn. Mohlo to být kdekoliv, ale měl pocit, že to místo bude znát. Napadlo ho, že by se měl podívat do Severusova domu na Tkalcovské ulici, ale netušil, zda Severus nezpřísnil obrany kolem domu. 

To by mohlo být důvodem, proč se tam nezdržuje Alice. Ani ona, přestože se vydává za Severuse, nezná veškeré jeho zvyky.

Také se zamyslel nad svou poslední noční můrou. Nechápal, jak mohl zapomenout na jejich rozhovory o rodině. Sám Severus netušil, co přesně jeho teta provedla, ale bylo z toho v jejich rodině hotové peklo. Obzvláště, když Princeovi byli nakloněni Voldemortovi. A pokud se Harry nemýlil, bude mít Alice s tímhle skandálem co dočinění.

Mnoholičný lektvar měl připraven stejně jako poznámkový blok a tužku. Převlékl se do vhodného oděvu, který mu byl lehce volný a do kapsy hábitu si schoval neviditelný plášť. Po jejich rozhovoru měl v plánu Alici sledovat. Sice předpokládal, že se přemístí, ale zkusit to musí.

Pár minut před šestou vypil lektvar a jako Kyle Burnes se přemístil před hostinec u Tří košťat.

I dnes se musel hodně přemáhat, aby neutekl.

Nešlo o to, jak to v hostinci vypadalo, ale spíše o to, kdo tam byl.

Hagrid seděl u stolu s profesorkou McGonagallovou a profesorem Kratiknotem.

Všichni tři mu byli blízcí a Hagrid nejvíce. A i oni si vytrpěli spoustu bolesti díky válce.

Zatřásl hlavou a pokračoval k baru, kde stejně jako před lety i dnes obsluhovala madam Rosmerta.

„Dobrý večer, měl bych zde mít schůzku s panem Snapem.“

„Ach jistě mladíku. Zde v salónku, již vás čeká.“

Harry se rozešel směrem, který mu Rosmerta ukázala a nevšiml si jak se po něm trojice profesorů dívá. Taky netušil, že jeden z nich využije jistou věcičku z Weasleyho obchodu, kterou si on sám jako prototyp pamatoval a to ultradlouhé uši.

„Dobrý večer, pane Snape.“

„Ach, dobrý večer, pane Burnesi.“

„Stačí Kyle, pane Snape.“

„V tom případě Kyle, Severus.“

Harry s odporem přijal nabízenou ruku a vzápětí se posadil.

„Můžeme začít? Opět mám trochu omezený čas, tak bych rád, abychom toho zvládli čím jak nejvíce.“

„Jistě, jen se ptejte.“

„Tak tedy jen pro upřesnění. Jmenujete se Severus Tobias Snape, bytem na Tkalcovské ulici a jste profesorem lektvarů v Bradavicích.“

„Ano, přesně tak. I když momentálně se na Tkalcovské nezdržuji.“

„Opravdu? Není škoda nechat dům neobývaný?“

„Nemám na ten dům zrovna dobré vzpomínky. Je lepší se mu vyhýbat.“

„Ach tak. To samozřejmě chápu. Takže vaše současná adresa je ta, kterou jste mi minule dával?“

„Ano. Tam se zdržuji mimo školní rok, jinak obývám bradavické komnaty.“

„Dobře. Povězte mi, Severusi, je pravda, že se Voldemort pokoušel povstat vícekrát?“

„Pokud se nemýlím, tak se o to pokusil, když jedna studentka na jeho popud otevřela Tajemnou komnatu v Bradavicích.“

„Opravdu? Myslel jsem, že se o to pokusil vícekrát.“

„O tom nic nevím.“

„Učil jste Harryho Pottera od prvního ročníku?“

„Ano.“

„Pak si tedy jistě budete vzpomínat na onu událost s Kamenem mudrců.“

Harry viděl jak Snape znervózněl a v duchu zajásal. Jak to tak vypadá, nezná všechny Severusovy vzpomínky.