Záhada nového Snapea (Snarry)

36. kapitola

Kráčel po boku Malfoye, který nyní měl podobu novináře Burnese a kdesi kolem nich se tiše jako duch pohybovala Hermiona, skryta pod Harryho neviditelným pláštěm.

Zatímco Harry s Malfoyem budou rozptylovat Alici, ona proklouzne k Severusovi a  dostane ho do bezpečí. Jakmile se tak stane, dá vědět Malfoyovi pomocí mincí, které používali s Brumbálovou armádou. Ten zanechá Harryho jeho osudu a vydá se za Hermionou a Severusem.

Tak zněl plán.

Strach, úzkost, panika. Všechny tyto pocity spolu úzce souvisí a mají jedinou funkci, upozornit na nebezpečí a zabránit tak zbytečnému zranění nebo dokonce smrti. Jsou však lidé, které tyto pocity ovládají natolik, že se z nich stanou chodící uzlíčky nervů s úzkostnými či panickými záchvaty.
Celou teorii okolo těchto psychických problémů znal Harry perfektně, ovšem nyní zažíval to, co zažívají jeho pacienti na vlastní kůži.

Nohy se mu třásly, jako kdyby je měl z rosolu, jeho trávicí soustava se svírala jako po požití projímadla a srdce bušilo nesmírně rychle a bolestivě. Cítil jak mu po zádech stéká studený pot a každý další nádech byl náročnější a náročnější.

Nevěděl, co je horší. Jestli pocity samy o sobě nebo fakt, že on jako psychiatr ví, v čem tkví problém. Čím více se snažil psychologicky působit na svou vlastní mysl, tím více byl zoufalý. Nebál se o sebe, věděl co ho čeká, ale z důvodů souvisejících s jeho minulosti měl panický strach o své společníky a Severuse.

Ve chvíli, kdy stanuli přede dveřmi, za kterými je čekalo hodně nebezpečné dobrodružství, se Harrymu začínaly dělat mžitky před očima z nedostatku kyslíku.

„Pottere, uklidni se nebo celý tenhle plán zkrachuje.“

Nebyl schopen slova, proto jen na Malfoyovo napomenutí přikývl. Uvnitř něj se pralo jeho racionálně myslící já s tou neustále vyděšenou stránkou jeho osobnosti a výsledkem bylo, že stiskl pevněji hůlku v kapse a ztratil i poslední zbytky sebekontroly.

Kdo ví, jak by celá tahle situace dopadla, kdyby nebylo Malfoyovi pohotové reakce.

Náhle se Harry uklidnil a celá jeho mysl byla naplněna mlhavým pocitem štěstí a pohody. Všechny starosti a pocity úzkosti někam zmizely a Harry si jen vzdáleně uvědomoval kde se nachází a co ho čeká. Někde v koutku mysli věděl, že na něj Malfoy použil kletbu Imperius, ale tentokrát se Harry nebránil. Nějakým způsobem tušil, že tohle je jediné rozumné řešení, jak celý plán udržet nad vodou.

Od té chvíle přestal vnímat dění kolem něj, jen plnil příkazy rezonující jeho myslí. Po druhé ve svém životě svěřil svůj život do rukou zmijozela a plně důvěřoval jeho schopnostem.

Netušil, jak dlouho byl v tomto blaženém stavu, ale když opět procitl, stihl si pouze všimnout Dracova bezvládného těla a pak do jeho prsou narazila kletba, která ho opět po tolika letech donutila svíjet se v bolestech na špinavé podlaze.

V tu chvíli si přál pouze jediné.

Zemřít.

Sotva se mu však tahle myšlenka prohnala myslí, probudil se v něm dlouho zapomenutý vzdor.

Takhle to přece nemá být! Když zuřila válka, nikdy se nevzdal a i přese všechno trápení šel stále kupředu. A nevzdá se ani teď.

Kletba pominula, ovšem bolest stále přetrvávala a Harry si byl vědom toho, že jediným východiskem může být jen magie.

Jen vzdáleně vnímal Alicin monolog, zatímco nenápadně sahal do kapsy svého kabátu pro hůlku. Nebyla tam! 

Jeho zrak spočinul na bezvládném těle zmijozelského spolužáka. Přesněji na natažené ruce vedle které se válela Dracova hůlka. Stačilo se jen natáhnout…

V tu chvíli se událo několik věcí najednou.

Do Harryho natahující se ruky narazila dobře mířená Alicina kletba těsně před tím, než se v místnosti objevilo několik osob se smrtijedskými maskami. Harry, s krvácející rukou, se znovu pokusil Dracovu hůlku sebrat, ale do jeho zad udeřilo zaklínadlo, které ho odeslalo do říše snů.