Záhada nového Snapea (Snarry)

70. kapitola

Poprvé vešel do Harryho domu s jeho svolením a měl z toho vskutku zvláštní pocit. Především však byl překvapen, že mladý psycholog jeho přítomnost vycítil. To mohlo znamenat jediné a to plnou obnovu Harryho magie.

Byl rád, samozřejmě, ale také měl obavy. Co bude mladík dělat dál? Stále se ujišťoval, že se jistě vrátí do kouzelnického světa, ovšem pořád zde byla i opačná možnost, která ho upřímně děsila.

Kouzlem se osušil a vydal se do kuchyně, kde předpokládal, že nalezne Harryho. Zastavil se mezi dveřmi a pozoroval mladíka, který vyšel z druhé místnosti, již převlečen do suchého oblečení. Aniž by se na Severuse podíval přešel ke kuchyňské lince, kde napustil do konvice vodu a zapnul ji. Teprve pak se na muže otočil.

„Ty židle nejsou prokleté, klidně se můžeš posadit.“

Měl chuť se ušklíbnout, když sledoval, jak se Severus pohnul k židli a snažil se stále tvářit stejně nepřístupně jako vždy.

„Můžu ti nabídnout kafe, čaj popřípadě bych měl mít v lednici ještě nějaké pivo.“

„Čaj stačí.“

„Citronový bohužel nemám.“

„To je škoda, jsi špatný hostitel.“

Harry se tiše zasmál a připravil šálky na čaj. Možná to bylo alkoholem, který vypil nebo se prostě jen dal konečně dohromady, ale vůbec nebyl ze Severusovy přítomnosti nervózní, tak jak předpokládal.

Postavil před Severuse čaj a sám se vrátil na své místo k lince. Možná se choval dětinsky, ale stále si chtěl udržovat bezpečnou vzdálenost. Po tolika letech si přece jen nebyl jist vlastními reakcemi. Starší muž si ho však nevšímal. Jeho pohled spočíval na kožené knize, která ležela otevřená na stole.

„Netušil jsem, že si to nechali. Čekal bych, že zrovna tohle poletí do koše jako první.“

Severus zvedl pohled a konečně se podíval na Harryho.

„Grangerová zřejmě chápala cenu receptů, které tam jsou.“

„Spíše tvých poznámek, než receptů samotných.“

„Aspoň někdo, protože tvé poznámky s lektvary nemají s lektvary nic společného.“

Mladík se začervenal, ale úsměv ho neopouštěl.

„Ale skoro všechny vznikly na mém doučování lektvarů.“

Severusovy zacukaly koutky a celkový jeho výraz byl uvolněnější než když ke stolu usedal.

„Je opravdu milé vědět, čemu jsi se věnoval, když jsem se domníval, že poctivě studuješ. Samozřejmě, že poznámka ‚Kdyby ses někdy usmíval, třeba by se žákům líp učilo.‘, rozhodně vysvětluje postup přípravy lektvaru Felix Felixis. Skvělá práce, Harry.“

„Ale byla to pravda, pane profesore.“

Ticho, které nastalo, netrvalo dlouho, protože oba věděli, že je spousta věcí o kterých je třeba si promluvit.

„Měl bych ti poděkovat, Severusi.“

„K tomu nevidím žádný důvod. Neudělal jsem nic, za co bys měl děkovat.“

„Aniž bych o to stál, donutil jsi mě odblokovat si magii.“

„To neznělo příliš nadšeně, Harry.“

Mladík se otočil k lince a sáhl do horní police odkud vytáhl svou hůlku, kterou ráno spolu s knihou našel v balíčku.

„Nemusím se cpát léky a kupodivu spím víceméně normálně. Ale přišel jsem o jeden z důvodů mého života mezi mudly.“

Severus věděl, že je tenhle rozhovor důležitý, ale opět se v něm hromadily obavy z Harryho rozhodnutí.

„Jaký byl pravý důvod tvého odchodu, Harry?“

Mladý lékař neodpovídal. Místo toho mávl hůlkou a vzápětí kolem něj pobíhal nádherný dvanácterák.