Záhada nového Snapea (Snarry)

33. kapitola

„Tohle se mi ani trochu nelíbí, Harry!“

Mladík zvedl zrak od knihy o famfrpálu a podíval se na zamračeného profesora lektvarů.

„Není jiná možnost, Severusi.“

„Vždy je jiná možnost! Ředitel jistě nepočítá s tím, že všechno budeš vykonávat ty.“

„A kdo jiný? Oba víme, že Brumbál do konce roku zemře a jediný, kdo ví o viteálech jsem já s Hermionou a Ronem a ty. Kdo jiný by je mohl hledat?“

„To pořád neznamená, že se za nimi musíš honit ty! V Řádu je plno jiných kouzelníků!“

Severus byl rozezlen, ale Harry už ho znal dost na to, aby věděl, že pod tím vztekem se skrývá jen obyčejný strach. Měl by být rád, že se o něj profesor bojí, ale nelíbilo se mu to. Všichni měli na svých bedrech spoustu starostí a Harryho mrzelo, když musel Severusovi přidělávat další.

„Musím to udělat já.“

„Řekni mi jeden rozumný důvod proč?!“

„Proč děláš špeha zrovna ty?“

„Protože ho nemůže dělat nikdo jiný! To přece víš!“

„Tak vidíš. Já musím zabít Voldemorta a proto taky já musím hledat viteály. Náhodou, nejsem zase tak marný. Kouzlení mi docela jde.“

Harry se snažil vtipkovat, i když věděl, že tohle na Severuse neplatí. Jen chtěl tohle téma uzavřít.

„Tvé kouzelnické schopnosti jsou tím jediným, co mě trochu uklidňuje. Jsi schopný kouzelník a jednou budeš i mocný. Ale stále jsi ještě dítě.“

„Dítě? V tom případě máte zajímavé preference, pane profesore.“

„Harry!“

„No tak, Severusi. Víš, že si dělám srandu. Teď jsi sám řekl, že jsem schopný kouzelník a zároveň ještě dítě. To si protiřečí. Musíš si vybrat jen jedno.“

Harry se lehce pochechtával a bylo poznat, že i Severus se nepatrně uvolnil. 

„Jsi velmi dobrý a schopný kouzelník s chováním malého děcka.“

Mladík se zakřenil.

„Budu dělat, že tu druhou část věty jsem neslyšel. Takže Severus Snape uznal, že jsem schopný kouzelník. To se mi líbí.“

Nikdy na sebe nebyl pyšnější než tenkrát, když ho Severus označil za schopného kouzelníka. V ten okamžik věřil, že dokáže všechno na světě.

Rozhlédl se po pokoji.

Všude se válely polštáře a další jiné věci, které se pokoušel přivolat kouzlem. Bez úspěchu. Většina se pohnula o pár centimetrů nebo vůbec.

Možná právě proto, že byl psycholog, nedokázal svou mysl dostatečně uklidnit a výsledek byl pouze jeden. Byl z něj víceméně moták. Kouzel, která by zvládl bylo žalostně málo, toho si byl vědom. Tím však jeho šance na záchranu Severuse klesaly k nule.

Netušil, jaký plán má Hermiona, ani zda jí Ron obeznámil s jeho nedostatky v kouzlení, ale snažil se alespoň doufat. Koneckonců, nebylo by to poprvé, kdy by ho Hermiona vytáhla z bryndy.

Mohl od své kamarádky očekávat cokoliv, ovšem když zaslechl otevírání dveří a spatřil její doprovod, netušil, zda se má smát nebo brečet.

Ze všech lidí, které v kouzelnickém světě znali si přivedla zrovna Draca Malfoye, člověka, který pohrdal mudly a mudlovskými kouzelníky a nikdy si nenechal ujít příležitost jak Harryho ponížit.

Jestli se před chvílí upínal k Hermioně, jako k poslední naději, tak nyní si byl neúspěchem zcela jist.