Záhada nového Snapea (Snarry)

62. kapitola

Kdy naposledy trávil večer naprosto normálně? Nepamatoval se, ale byla to příjemná změna. Zapnul rádio, uvařil si večeři a bez jakýchkoliv černých myšlenek se usadil na gauč.

Černé myšlenky sice neměl, ale přesto jeho mozkové závity dostávaly zabrat. Chtěl zjistit, co vězí za jeho změnou. A jako psycholog se snažil rozebrat celou situaci do detailů.

K přemýšlení mu hrála Lady Gaga a její hit předchozího roku, Poker face. Začal si pobrukovat nakažlivou melodii a ve vzpomínkách se vydával na samý začátek své cesty psychicky narušeného jedince.

Kdy začal jeho odpor k magii? Ve kterou chvíli nastal zlom?

Celou dobu se domníval, že to byl Severusův pohřeb, ale když se na to podíval zpětně, to už byla jen třešnička na dortu.

Asi prvním impulsem byl pohled na ruiny domu v Godrikově dole. Ano, už tenkrát přemýšlel, k čemu je magie, když nedokázala zabránit smrti jeho rodičů.

Pak zemřel Dobby. Skřítek, který ho zachránil za cenu svého života. Byla to pro něj rána a jediné, co se mu honilo hlavou byla pomsta.

Závěrečná bitva. Už ve chvíli, kdy procházeli z Prasinek do Komnaty nejvyšší potřeby byl rozhodnut, že bude magii používat minimálně. Nechtěl kouzlit. Ne, on se bál kouzlit.

Když viděl, kolik utrpení kouzla způsobila, tak ho ochromoval strach, že i on způsobí lidem kolem sebe bolest. A Severusova smrt to jen podpořila.

Pamatoval si to, jako kdyby se to událo teprve včera, kdy se šel vydat Voldemortovi. Nebál se, považoval smrt jako vysvobození. Doufal, že se tak zbaví svého vlastního utrpení.

Harry zavřel oči a promnul si obličej. Už to, co se stalo u Severusova hrobu bylo výsledkem jeho myšlení. Nechtěl kouzlit a jeho tělo ho poslechlo.

Jak postupoval čas, jeho psychika na tom byla čím dál hůře a on věděl, že se řítí do propasti. Několikrát se mu jeho vlastní podvědomí snažilo sdělit, že tímto směrem cesta nevede, ale vždy ho umlčel, stejně jako své svědomí.

Když si to shrnul do kostky, tak ho napadlo jediné a to, že je opravdu kretén. Vědomě poškozoval svou psychiku v takovém měřítku a tak dlouho, až dokázal zmást i své podvědomí. A dokonce má jeho počínání i odborný název.

Autosugesce. V autosugesci jde o to, přesvědčit své vědomí o něčem, co nemusí být pravdou, abychom mohli jednat, jako by to pravda byla.

Krom toho si však uvědomil ještě jednu podstatnou věc, která však překvapila jeho samotného. Nešel studovat psychologii, aby si pomohl, ale právě naopak, aby zjistil jak si ještě více uškodit.

Jakmile si tohle všechno přiznal, měl dojem, že z něj spadl obrovský balvan. Proč si ale tohle všechno nedokázal uvědomit dříve? Mohl by Severuse zachránit, aniž by byl přítěží a nemusel by se schovávat jako zbabělá krysa.

Odpověděl si sám a téměř okamžitě. Bál se. Už od chvíle, kdy se jejich cesty rozdělily měl hrůzu z toho, že se k němu Severus otočí zády. Věděl, teď už ano, že to byly neopodstatněné obavy, ale čas nevrátí.

Pořád dokola si všechny tyhle své dedukce a diagnózy probíral až mu konečně došlo, proč mu je o tolik lépe. Samým překvapením vyskočil na nohy, čímž na sebe převrhl již studenou kávu.

„Do hajzlu!“

Vztekle si začal sundávat košili, když se znovu objevil ten zvláštní pocit mravenčení, který měl u Lea. Nyní však už věděl, co znamená.

Byl sledován.

Kupodivu mu tato informace přišla úsměvná a nijak ho nerozčilovala.