Záhada nového Snapea (Snarry)

39. kapitola

Návrat do mudlovského světa byl pro Harryho mnohem horší než jeho krátký pobyt ve světě čar a kouzel.

Leo, který se rozhodl kamarádovi pomoci, si pronajal druhou část budovy ve které ordinoval Harry a otevřel si zde malou poradnu spojenou s bytem. Harry jeho snahu oceňoval a opravdu si ho vážil, ale věděl, že je to zbytečné.

Studoval stejně jako Leo, takže znal všechny postupy, které na něm kamarád zkoušel. Ve výsledku na tom byl ještě hůře, protože se s Leonardem často hádali. Nedokázal mu vysvětlit, že jsou věci, které mu prostě říct nesmí a jeho kamarád se domníval, že se Harry jen vyhýbá léčbě. Také z toho důvodu začal Harrymu kontrolovat veškeré medikamenty, kterými se cpal.

A to pro Harryho bylo téměř likvidační. Věděl kdy, kterou tabletku si vzít, aby normálně fungoval a alespoň částečně spal. Teď nespal téměř vůbec a noční můry ho provázely na každém kroku. Po půl roce od svého návratu na tom byl mnohem hůře, než když poprvé opustil kouzelnický svět.

Z toho důvodu se dnes opět nehezky pohádali.

„Ksakru mě je úplně jedno jak moc se za to co tě potkalo stydíš nebo cokoliv jiného! Víš, že když se mnou nebudeš mluvit tak ti líp nebude!“

„Leo i kdybych ti všechno řekl od A po Z, tak se mi neuleví. Smiř se s tím, že mi nemáš jak pomoct. Patřím mezi tu část populace, která se svými problémy prožije celý život.“

Harry se snažil mluvit klidně, ale Leo už byl naštvaný a nebýt to jeho kamarád, zřejmě by ho snad i praštil.

„To ses jenom tak rozhodl, že ti není pomoci a radši se budeš dopovat drogama do konce života? To snad nemyslíš vážně?!“

„Poslouchal jsi mě vůbec někdy? Šel jsem studovat psychologii právě proto, abych se dal dohromady! Myslíš, že jsem nezkusil všechno co se dalo? Ale nic nepomohlo, rozumíš? Našel jsem si správné dávkování, abych byl schopný žít. Tvoje léčba zatím nedokázala nic jiného než že mi je hůř než bylo! Nech mě si brát léky tak jako dřív a více se nestarej!“

„Tak tohle chceš? Mám tě nechat být a jen sledovat jak se pomalu ničíš?“

„Jo, přesně tohle chci. Nech mě žít, tak jak jsem žil.“

Stáli proti sobě jak dva rozzuření býci a zdánlivě ani jeden nehodlal ustoupit.

„Víš co, Blacku? Vypadni a nelez mi na oči!“

Harry se nedokázal uklidnit a jeho úzkost mu k tomu rozhodně nepomáhala. Pro dnešek již neměl žádné pacienty, tak si rychle v ordinaci naházel věci do tašky a vystřelil ven na ulici. Měl v plánu okamžitě navštívit lékárnu a vyzvednout si ty správné léky a doma se konečně trochu vyspat.

Zůstalo však jen u plánu. Ušel sotva pár metrů a vrazil do kolemjdoucího muže. S rudými tvářemi se otočil, chtěje se omluvit, ale místo omluvy se roztřásl po celém těle.

Onen muž vypadal jako přesná kopie Severusovy mladší verze. Harrymu se značně přitížilo a nevnímal ani co se mu ten muž snaží říct. Stejně jako tenkrát, když stáli před domem Alice i dnes cítil, jak se mu svírá srdce a do plic není schopen dostat ani trochu kyslíku. A tentokrát zde nebyl žádný Malfoy, který by na něj použil zakázanou kletbu. Mžitky před očima vystřídala temnota a poslední co Harryho napadlo bylo, že by se měl Leovi omluvit.