Záhada nového Snapea (Snarry)

55. kapitola

Harryho nálada se poslední týden rovnala jízdě na horské dráze.

Nejprve se potýkal s příšerným vztekem. Nebyl rozezlen, že ho Severus nalezl, ale jeho podvodem. Ve výsledku by se zřejmě pohádali stejně, ale bylo by mnohem více fér, kdyby Severus přišel jako Severus. Jenomže on si dal tu práci, aby si sehnal identitu, vymyslel si srdceryvný příběh z války a snažil se Harryho oblafnout. Ale proč? Co od toho svého vystoupení očekával? Mladý lékař se mohl jen domnívat, že se s ním chtěl sblížit a zjistit, v jakém je stavu. A ještě větší vztek než na Severuse měl na Rona a Malfoye. Proč se pletou do věcí, do kterých jim nic není? Kdyby chtěl, aby ho někdo hledal, tak by Rona nežádal o mlčení.

Vztek vystřídala lítost. Litoval, že Severuse vyhnal, aniž by se ho zeptal jak se má, jak se cítí nebo co plánuje. Neřekl mu, jak moc ho mrzí, že ho Alice věznila ani že ho nerad opouští. Nic z toho neudělal a věděl, že promrhal svou poslední příležitost.

Ale nejvíce převažoval strach. Bál se, že jeho anonymita v mudlovském světě je u konce. Jak dlouho bude trvat, něž se u jeho dveří objeví někdo další? Kdy bude muset čelit dalšímu nezvanému návštěvníkovi?

Byl však tohle pravý důvod jeho strachu?

Možná ho více trápilo a sžíralo, že věděl, že většinu problémů si způsobil sám a teď už se do nich příliš zapletl. A dalo se předpokládat, že dřív nebo později by jeho přátelé tenhle fakt odhalili. Snad více než ztráty soukromí se bál jejich odsouzení. Prošli si spolu zlým i dobrým a on je nejen opustil, ale lhal jim do očí. Jsou věci, které se neodpouští.

Mladý lékař si promnul obličej a uložil v počítači rozdělanou práci. Blížila se půlnoc a měl by se přece jen trochu vyspat. Protáhl si ztuhlé tělo a vydal se do kuchyně. Automatickým pohybem si napustil vodu do sklenice a přešel k zásuvce s léky.

Tam se však zarazil a uvědomil si, že poslední dny si ani jednou nevzal prášky na spaní. Bylo to zvláštní. Měl hlavu natolik plnou myšlenek na jeho setkání se Severusem, že se odebíral rovnou do postele, aniž by se vůbec stavoval v kuchyni. Teď, když nad tím přemýšlel mu došlo, že kupodivu spí dobře. Ne, že by se jeho noční můry vytratily, ale netrápily ho v takové míře jako doposud.

Položil sklenici na linku a zavřel zásuvku. I dnes to zkusí bez pomoci medikamentů. Třeba se ukáže, že léky na spaní bude moci vypustit. Cestou do koupelny si ještě udělal pomyslnou poznámku, že si musí začít značit, kdy se bez léků obejde a kdy ne.

Za pár minut se celý dům ponořil do tmy. Venku ve stínech stromů se pohnula tmavá postava, která poslední hodinu netrpělivě sledovala dům Harryho Blacka. Neslyšným krokem se vydala je dveřím, které jednoduše kouzlem otevřela a vešla do domu. Netrvalo příliš dlouho a postava se opět objevila. Pouliční lampa ozářila její tvář a z neznámé postavy se rázem stal Severus Snape.

Mávl hůlkou a dveře za ním se zpět zavřely. Na tváři mu hrál škodolibý úsměv, který míval vždy, když svým studentům uložil velmi záživný školní trest.