Záhada nového Snapea (Snarry)

68. kapitola

Nespouštěl z Harryho oči a měl dojem, že sleduje úplně jiného člověka, než kterého nedávno viděl v ordinaci. Po zamračené tváři a unaveném výrazu nebylo ani památky, naopak Harry zářil stejně jako hvězdy na nebi.

Pro Severuse to byl nezapomenutelný pohled, který si hodlal uchovat v mysli do konce života. Když pozoroval jak tančí nebo se směje spolu se svými přáteli, musel uznat, že mladý lékař rozhodně vyrostl ve velmi přitažlivého muže. Což ostatně dokazovaly i dychtivé pohledy některých slečen v jeho okolí. Harry je však jednoduše a s jistou elegancí ignoroval.

Zkontroloval čas na hodinkách. Nejvyšší čas na další dávku Mnoholičného lektvaru. Tentokrát nestačilo pouze kouzlem pozměnit svůj vzhled, aby ho mladík nepoznal. Netušil na jakou úroveň se Harryho magie posunula, ale předpokládal, že stále nedokázal rozpoznat kouzelníka ve svém okolí. A díky lektvaru mohl být nepoznán v jeho těsné blízkosti.

Zvedl se od stolu, aby se vzdálil na zdejší ne příliš vábné záchody a napil se další dávky lektvaru. Pohledem zavadil o Harryho, který ho se zaujetím pozoroval. V zelených očích zářily pobavené jiskřičky a Severus nechápal, co si o jeho pohledu má myslet. Pokusil se o něco, co se dalo nazvat úsměvem a pokračoval dál v cestě na záchody. Nepřipouštěl si možnost odhalení, to bylo zcela nemožné.

Když se vracel zpět, všiml si, zš Harry je u stolu sám. Černovlasá žena, se kterou téměř celý večer tančil se kamsi vytratila a Morlini stál ve frontě u baru. Překonal nutkání vydat se k mladíkovi a posadil se zpět je svém stolu a upil piva. Mudlovský nápoj mu kupodivu chutnal a měl schopnost spláchnout nepříjemnou pachuť po lektvaru.

Znovu se zadíval k Harrymu stolu a okamžitě byl ve střehu. U mladého psychologa stál zřejmě dost podnapilý hromotluk a netvářil se ani trochu přívětivě. Severus měl připravenou hůlku, kdyby bylo potřeba zasáhnout, protože na Harrym byl poznat neklid. Jednoduchým kouzlem ze své vlastní dílny si vylepšit sluch, aby i přes hudbu alespoň z části slyšel, o čem se muži baví.

„… seš to ty, zmetku! Doktor Black! Kvůli tobě mě opustila žena!“

„Pane Dicksi, vaše žena vás opustila kvůli vašemu chování, ne kvůli mně.“

Harry mluvil naprosto vyrovnaně, přesto Severus poznal, že uvnitř něj to vře.

„Dokud nechodila na ty schůzky k tobě nikdy jsme neměli žádnej problém!“

Severus pevněji sevřel hůlku, protože mladý lékař se postavil, ve tváři vskutku nebezpečný výraz, přestože Dicks byl o hlavu vyšší než on.

„Pane Dicksi, zásadně nevyhledávám problémy a proto se s vámi stále snažím jednat slušně, i když mám chuť vám věci vysvětlit úplně jinak než hovorem. Možná by nebylo na škodu, kdyby jste i vy začal podstupovat terapie. Třeba by vám někdo měl vysvětlit, že ženy nejsou boxovací pytel!“

Profesor lektvarů již měl na jazyku zaklínadlo, ovšem vedle Harryho se postavil Leonardo, který postavou přece jen mohl Dicksovi konkurovat.

„Měl jsem za to, že jsme si situaci již vyjasnili Dicksi nebo ne? Jasně jsem vám řekl, že příště až vás potkám, nebudu to řešit tak mírně jako posledně.“

„Už zas ty?!“

„Ano já. Byl jsem tak laskav a požádal jsem obsluhu o zavolání policie. Myslím, že tady budou každou chvíli.“

Zmínka o policii zapůsobila okamžitě, Dicks se otočil k odchodu a Severus přestal svírat hůlku.

„O čem jsi to sakra mluvil, Leo?“

„Ten debil tě hledal, když jsi byl pryč. Naposledy přišel ožralej a musel jsem ho vyvést ručně.“

„Bože Leonardo!“

„No co! Nevypadá to, že by si z toho vzal ponaučení.“

Oba muži se posadili a ač nerad, Severus zrušil kouzlo ovlivňující jeho sluch. Vzhledem k hluku všude kolem se obával, že by se mu po pár minutách mohla rozskočit hlava.