Záhada nového Snapea (Snarry)

10. kapitola

Harry věděl co chce, ovšem narazil na problém. 

Vzorky vlasů, které falešnému Snapeovi odebrali byly všechny použity při testech, takže si je musel získat sám.

Pramen vlasů, který svému Severusovi potají ustřihl měl pečlivě schovaný, v tom naštěstí problém nebyl.

Podle všeho každou sobotu chodil Snape k Prasečí hlavě. To byla nejspíše jediná příležitost, jak získat nějaký vlas nebo něco z čeho by se dal získat vzorek DNA.

Mnoholičný lektvar vypadal a nakonec i chutnal stejně odporně jak si pamatoval. Díval se do zrcadla na modrookého blonďáka přibližně v jeho letech.

Přemístění do Prasinek by se dalo přirovnat ke katastrofě. Harrymu bylo špatně a tentokrát se jeho žaludek rozhodl protestovat. Trvalo snad věčnost než se uklidnil.

Zkontroloval čas. Měl ještě čtyřicet minut, než Mnoholičný lektvar přestane účinkovat. Sice si vzal jednu dávku s sebou, ale nebyl zrovna nadšen z toho, že by ji měl použít.

U Prasečí hlavy se nic nezměnilo, přesto se pro Harryho zdálo všechno jiné a nové.

Když však spatřil černovlasého muže u baru, měl silné nutkání utéct někam hodně daleko. Ať to byl kdokoliv, vzhledově nebyl od pravého Severuse k rozeznání.

Připomněl si proč sem přišel a že ten muž se za Severuse jen vydává.

Měl štěstí, jediné volné místo bylo právě vedle Snapea. 

Rozhodným krokem se vydal k baru a zvesela se posadil na židli.

„Dobrej! Jedno pivko, prosím!“

I přes Mnoholičný lektvar se mu podařilo celkem dobře napodobit cizí přízvuk. Alespoň k něčemu bylo těch pár hodin v kroužku herectví.

Za malou chvíli před Harrym přistála zaprášená sklenice s pivem a jak se zdálo, u hostinského vzbudil mladík pozornost.

„Cizinec?“

„Jo. Jsem na cestách.“

Snape se tvářil, že ho nic nezajímá, ale Harry si byl jist, že pozorně poslouchá.

„Na cestách? A to ste zavítal sem?“

„Kde jinde získat informace o bitvě o Bradavice než tady?“

„Tak vás zajímá bitva o Bradavice? Máte štěstí, mladej. Sedíte vedle hrdiny války.“

Harry nasadil ten nejúžaslejší výraz jaký dokázal a s naprostým obdivem natáhl ruku ke Snapeovi.

„Kyle Burnes. Velice mě těší, pane…?“

„Snape. Severus Snape. K vaším službám.“

Snape se široce usmál a Harry měl pocit, že se z toho pohledu celý osypal. Ovšem nic ze svých vnitřních pocitů nedal najevo.

„Snape? Ten Severus Snape, bez kterého by válka byla prohraná? Slyšel jsem, že nebýt vás, Harry Potter by nikdy Voldemorta neporazil.“

„Ano, je to tak. Bez některých mých informací, by neměl šanci.“

„Byl to váš student, že ano? Musíte na něj být hrdý.“

„To rozhodně jsem. Byl to jeden z mých nejlepších studentů a v bitvě o Bradavice to dokázal.“

„Prý zmizel. Co si o tom myslíte?“

„Můj osobní názor je ten, že neunesl to, že by se měl o slávu dělit. Od mala byl zvyklý být středem pozornosti.“

V Harrym to vřelo. Ten zatracený zmetek si přivlastňoval Severusovy zásluhy a ještě se tvářil jako kdyby o všem věděl všechno!

Rychle zkontroloval čas. Měl už jen patnáct minut.

„Myslíte, že byste se se mnou mohl ještě párkrát sejít? Rád bych si poslechl vše co o válce víte a pak to sepsal do své knihy o kouzelnických bitvách v Británii.“

„Ale jistě, jsou prázdniny, tak mám dostatek volného času.“

Harry vytáhl z kapsy papír a obyčejnou tužku. Schválně ji však vytáhl tak prudce, že vyletěla do vzduchu a on, jako zkušený chytač ji zachytil těsně u Snaoeových vlasů.

Jeho plán vyšel. Ještě doma si namotal na zapínání hodinek kousek drátku, který nyní zavadil o černé vlasy a minimálně jeden vytrhl.

„Omlouvám se, jsem hrozný nešika. Mohl by jste mi napsat adresu, kam vám mohu poslat sovu?“

Snape popadl papír i tužku a naškrábal tam svou adresu. Harry si lístek pečlivě složil a schoval do kapsy.

Podíval se na hodinky a teatrálně si povzdechl.

„Ale ne, ten čas ale letí! Doufal jsem, že si s vámi ještě budu moci povídat, ale mám ještě schůzku. Rozhodně se vám ozvu, není lepších informací než od samotného hrdiny. Nashledanou!“

Harry si rychle s mužem potřásl rukou a vypálil z hospody. Hned jak byl ve stínech, přemístil se.