Můj Králíček Part 1

27 🐰 ~ Další den

Vylezl jsem a osušil se. Došel jsem se do pokoje obléct. Sedl jsem si na židli a sledoval ho, ale jen chvíli. Nakonec jsem se odebral do obýváku a lehl si na matraci. Usnul jsem, ale dost těžko. Zítřejší ráno bude těžké.

Ráno jsem se vzbudil a trochu mě bolelo zadek... ,,Co se stalo...?" Zamručel jsem a zabalil se do deky. Koukl jsem se do zdi. ,,Hmmm..." Zamručel jsem a trochu si vzpomněl na včerejšek. Zrudl jsem a vyvalil oči. Bože můj...

Spal jsem a přetočil se na druhý bok. Hm. Zima.

Pane bože. To není pravda... Vic jsem se zakryl a přivřel oči. Tohle ne... Alespoň že nebudu těhotný... Ale i tak. A to všechno co jsem říkal. Vlastně teď všechno ví... Zakňučel jsem a přikryl se i přes hlavu.

Sedl jsem si a promnul si oči. Ugh. Zvedl jsem se a šel ho zkontrolovat. Otevřel jsem dveře. Hm? ,,Jsi vzhůru?"

Eh... Zčervenal jsem a kousl se do tváře. Byl jsem ticho a pokrčil nohy. Tohle je vcelku dost trapná situace... Cítím se dost trapně. Hlavně to co jsem dělal včera...

Jo, je vzhůru. Přešel jsem k němu a sedl si na postel. Ruku jsem mu dal na bok. ,,Máš hlad? Co by sis dal?"

Přivřel jsem oči a vydechl. ,,Em... To... Asi... Mrkev..." Zamručel jsem a koukal se do tmy. Vůbec jsem nevěděl co v tu chvíli dělám...

Jak jsem říkal. Lituje toho. Ugh. Zvedl jsem se. ,,Hned ti je donesu." Pověděl jsem a odebral se do ložnice.

Odkryl jsem se a podíval do zdi. Červenal jsem se a začal si kousat nehty. Hlavou mi probíralo všechno, co jsem mu říkal.

Vzal jsem mrkve, ale nakonec jsem se zdržel a udělal mu ještě kakao. Teprve teď jsem se vrátil k němu. Sedl jsem si na kraj postele a podal mu hrnek. ,,Na, pak si dej mrkev."

Em... Přetočil jsem se na břicho a vzal si hrnek. ,, Díky..." Hlesl jsem a upil kakaa. Olízl jsem si rty a stále si to promítal v hlavě.

Co bych měl...? ,,Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se ho a pohladil ho po vlasech.

Zčervenal jsem a podíval se na kakao. ,,Em. Jo jo jsem..." Hlesl jsem a název se napil. Dopil jsem to a hrnek odložil. Vzal jsem si mrkev. ,, Promiň.." Bojím se mu podívat do očí.

Cože? Ha? ,,Za co se omlouváš?" Zeptal jsem se ho a dal ho hladil po vlasech. Hrabe mu?

Vydechl jsem a zavřel oči. ,,Nevěděl jsem co dělám..." Hlesl jsem a začal chroupat mrkev. Sklopil jsem uši.

Povzdechl jsem si. ,,To já se omlouvám," hlesl jsem ,,při dalším heatu se k tobě nepřiblížím." Slíbil jsem mu. Říkal jsem, že se bude cítit špatně a bude litovat. A jak se cítím já? Netuším, to co cítím nejsou výčitky, že jsem s ním spal, pokud jde teda o moje rozhodnutí.

Zakroutil jsem hlavou. ,,V pohodě..." Zamumlal jsem. ,,Ale jsem rád že...jsi se ne-neudělal d-do mě..." Obličej jsem si zabořil do polštáře. Povzdechl jsem si a sedl si. Podíval jsem se na něj a pak jinám. ,,Jsem hybrid a můžu být těhotný."

Vyhýbá se mému pohledu. Ztratil jsem jeho důvěru. Ugh. Počkej, cože? Co to řekl? ,,Můžeš být co?" Zamrkal jsem.

Povzdechl jsem si a hlavu si dal do dlaní. ,,Předtím jak jsem hledal dál něco o hybridech..." Vydechl jsem a podíval na něj. ,,No a našel jsem že můžu otěhotnět. Mimo heat to není tolik procent. Snad jen jedno. Ale ne heat je pravděpodobné, že otěhotnět můžu."

Zamručel jsem. Tak to jsem měl teda štěstí, že jsem to z něj vytáhl. Pane bože. ,,To je jedno, teď se pořádně najez." Zamumlal jsem a poplácal ho po rameni.

Zamručel jsem a vydechl. Kývl jsem. ,, Dobře..." Opřel jsem se a zabalil se do deky. Začal jsem opět jíst mrkev. Cítím se prostě trapně.

,,Budeš chtít udělat teplou vanu?" Zeptal jsem se ho a ještě chvíli ho pozoroval.

Zakroutil jsem hlavou. ,,ale děkuji." Hlesl jsem a dojedl. Tak. Teď si to přeberu. Ví že ho mám rád taky že jsem žárlil... Obličej jsem si zabořil do deky na kolenou. Bože to ne...

Ha? ,,Co se děje?" Hm? Je mu špatně? Co dělá?

Červenal jsem se a kousl se do rtu. ,,Cítím se trapně za to všechno..." Zahuhlal jsem do deky a prohrabal si vlasy.

Povzdechl jsem si a chytil ho za ruku. ,,Hej, nemáš za co, to já se mám cítit špatně."

Zčervenal jsem a podíval se na něj. ,,Ty jsi ten kdo se tu po někom válel a to?" Nadzvedl jsem obočí a přivřel oči. ,,Ty se nemáš cítit špatně... " Lehl jsem si a zakryl se přes hlavu. Bolí mě zadek... ,,Asi se budu celý den učit."

Olízl jsem si rty. Přes deku jsem ho pohladil po boku. ,,Udělám ti něco k jídlu." Hlesl jsem a zvedl se. A na chvíli asi zmizím.

Kývl jsem. ,, Dobře. A em..." Spíš se bojím že jsem se mu znechutil, ale to asi ne. ,,To co jsem říkal..." Takže mě spíš zajímá co si teď myslí.

Hm? Zastavil jsem se a otočil na něj ,,Copak?" Co říkal?

Přivřel jsem oči. ,,Vlastně skoro vše co jsem říkal, byla pravda..." Hlesl jsem a víc se zabalil do deky. Zavřel jsem oči.

Naklonil jsem hlavu na stranu. ,,Co všechno?" Zeptal jsem se. Když řekne skoro, co z toho mám pochopit?

Vydechl jsem. Bože... Vydechl jsem. ,, Žárlil jsem a mám tě rád." Zabručel jsem do deky a objal polštář. Pootevřel jsem oči a koukal se do zdi.

Hm. Přešel jsem zpět k němu a sedl si. Pohladil jsem ho po tváři a usmál se. ,,To mi došlo, zlato."

Hm? Zčervenal jsem a zavřel oči. Zlato? Co si mám teď myslet? Vydechl jsem. To dopadlo... Každopádně už heat nechci zažít..

Pořád se červená. ,,Tak, jdu ti udělat jídlo a pak půjdu nakoupit." Pověděl jsem mu a znovu se zvedl. Chudák. Dojebal jsem to.

Kývl jsem. ,,Hm. Dobře." Hlesl jsem a nadechl se. Roztáhl jsem se po celé posteli a obličej si zabořil do polštáře. Když mi řekl zlato... Co tím myslel. Neřekl by to jen tak... Ne?

Zalezl jsem do kuchyně. Udělám rychle rámen a pak se na chvíli vzdejchnu. Ugh. Vůbec nevím, co teď mám dělat!