Můj Králíček Part 1

159 💥🍼🥦 ~ Vousky, prstýnek

Ugh. Už bych se měl zvednout a možná si jít i zacvičit. Měl bych si jít zaběhat? Nah, nemůžu tu nechat Zuzka, ještě by se mi tu zabil.

Přišel jsem k lince a vzal si brambůrky. Sedl jsem si na zem a začal z nudy jíst.

Ale asi půjdu. Oblékl jsem se do kraťasů a tílka. Natáhl jsem si takový ty sportovní fusky, nebo jak se tomu říká a šel do chodby.

Hm? Zacukal jsem uchem a podíval se na Kacchana. Jde sportovat? On? Dobře. Vydechl jsem, zavřel oči a dál se cpal. To břicho začíná dost rychle růst...

Natáhl jsem si boty a do telefonu si strčil sluchátka. ,,Za hodinu jsem doma." Oznámil jsem a zmizel.

,,Jo..." Zahuhlal jsem a dojedl. Tak a co já? Vstal jsem a šel do ložnice, kde jsem si sedl a vzal si telefon. Ne. Tamto číst nejdu. Jdu se podívat na jiný věci.

Běžel jsem do města. Rovnou nakoupím a udělám mu pořádnou snídani. Bude rád, ne?

Lehl jsem si a ruku si dal pod hlavu. Začal jsem si číst pár věcí o Japonsku. Jakože další zajímavosti.

Doběhl jsem tam a bohužel narazil na jednu svojí jednorázovku z doby před Izuku.

Hm... Japonsko je hodně zajímavý. Telefon jsem následně odložil a ruce si dal pod hlavu obě. Koukal jsem se na strop.

Zastavila mě dřív než jsem se stihl schovat. Sakra.
,,Ahoj, zlato, pořád na tebe myslím, víš?"
Um, teď by se hodilo mít prstýnek.

Vzal jsem si telefon, když mi přišla zpráva. Paní Mitsuki... Podíval jsem se. Oh. Hm? Podíval jsem se na video, kde Natsumi spala a normálně měla fousky, které jí pak zmizeli. Zamrkal jsem. Tohle dokáže? Umím to taky? Jak...

Možná si kvůli tomu nějaký seženu.
Ehem. ,,A ty jsi kdo?" Snažil jsem se jí setřast.

Hned jsem si to video uložil a přeposlal to Kacchanovi. Zeptal jsem se Mitsuki, kdy se jí objevili a ona mi napsala, že když se lekla bouřky.

Cinkl mi telefon ve chvíli, kdy ona už pěnila vzteky. S ní jsem jako psal? No, když tak koukám na ty její prsa tak asi jo, no.

Takže leknutím? Zajímavý. Vydechl jsem a telefon odložil. Vstal jsem a šel do kuchyně.

Ugh. Olízl jsem si rty. ,,Sorry zlato, musím jít koupit pleny a zásnubák." Oznámil jsem jí a ona úplně zkoprněla. Ušklíbl jsem se pro sebe a proklouzl kolem ní.

Zakňučel jsem a podíval se na hodiny. Co si dneska vezmu k obědu. Dal bych si klidně palačinky. Ty nejsou těžký. Ne. Udělám si je jindy k večeři. Takže... No to je fuk. Oběd bude později. Vzal jsem si čokoládu a šel zpět.

To není špatný nápad, když nad tím tak přemýšlím. Však, má moje děti. Ale budu muset počkat, až bude plnoletý. Blbej zákon! Došel jsem teda nakoupit potraviny a taky jsem se zdržel v sekci pro děti. Ehem, tam jsem byl déle než je zdrávo.

Hm. Doufám že Kacchan viděl to video. Kdyžtak mu to ukážu až přijde. Sedl jsem si na postel a jedl čokoládu. Asi tu umřu nudou. Povzdechl jsem si.

Zastavil jsem se u zlatnictví. Kousl jsem se do tváře a přemýšlel. Měl bych?

Dojedl jsem čokoládu a rozvalil se na posteli. Do prdele. Vzal jsem telefon a napsal Urarace. Mohl bych... Ne Kacchan tu za chvíli bude. Tak jsem si jen psal s Urarakou.