Můj Králíček Part 1

67 🐰🐶 ~ Uwu

Najednou se do ložnice přiřítila máma a přiběhla k Izuku. ,,Pojď jdeme, rychle." Letmo koukla na mě, jen jsem kývl. Čekám na policii. Musím si něco vymyslet, aby na Izu nikdo nepřišel.

,,Hm. Po-co?" Zahuhlal jsem a zamrkal. ,,Kam?" Zakňučel jsem. Nadechl jsem se a zvedl si. Oblékl jsem se teda a pak přišel k těm vlasům a vzal si je. Kam zase jít...? Nechápu to.

Máma ho teda odvedla a já si sedl na postel. ,,Takže," vydechl jsem ,,taky jsi na malý králíky?"

,,Přijede policie, takže budeš zatím u mě." Řekla a já pochopil. Aha. Podíval jsem se na byt a zabručel. Nasedl jsem do auta. Nějak jsem si dal tu černou pásku nebo co to je a opřel se. Auto pak vyjelo.

Odvedli si ho a ráno musím na stanici. Takže žádná škola. Super. Napsal jsem to mámě a tak. Takže si u sebe Izu nechá.

Zakňučel jsem. Chci domů. Vydechl jsem a objal peřinu. Zavřel jsem oči a snažil se teda usnout. Usnul jsem asi po hodině.

Spát se mi už nechtělo, takže jsem skončil u televize s pivem.

Další den jsem se vzbudil a šel na snídani, když mě jeho matka zavolala. Můžu dneska domů? Snad. Sedl jsem si ke stolu, začal jsem jíst a u toho si s ní povídal.

Ráno jsem se vydal na stanici a pověděl jim svou vymyslenou verzi, které samozřejmě i uvěřili. Ha, ha. Takže jsem se brzo už zase válel v posteli. Teď abych vymyslel, jak to tu zabezpečit. Možná alarm a do oken sítky?

Pak jsem se jen válel v té místnosti na posteli. Nemám se s Kacchanem ani jak spojit... Bože. Asi jsem na něm opravdu závislý. Vydechl jsem a zavřel oči.

Jak znám Izuku, tak teď ještě spí. Poslední dny z postele vylézá až v poledne. Ani se mu nedivím, je dvakrát tak velkej.

Jsem unavený... Přetočil jsem se na druhý bok a objal polštář. Třeba až se vzbudím, budu moct domu. Usmál jsem se a nakonec zase usnul.

Po hodině jsem se zvedl, převlékl a vydal se za mámou a Izuku.
~
Odemkl jsem si a zalezl do obýváku za mámou. Izu se prý najedl a od té chvíle spí. Dobře. Dobře. Takže mi udělala kafe a vyprávěla co v práci.

Vzbudil jsem se. Protože jsem slyšel hlasy. Otevřel jsem oči. Taky byl čas oběda už. Zvedl jsem se a zívl si. Pak jsem šel do kuchyně. Moje záda... ,,Můžu domu?" Zahuhlal jsem, když jsem se objevil v kuchyni.

Zvedl jsem k němu pohled. Oh. Pousmál jsem se a kývl. I když. Neměl bych to tam nejdřív zabezpečit?

Usmál jsem se. ,,Super. Neříkám, že to tady není skvělý. Postel je asi lepší a tvoje máma je super, ale i tak chci domu." Vydechl jsem a opřel se o zeď.

Natáhl jsem k němu ruku. ,,Najednou si na postel stěžuj." Utrousil jsem.

Přišel jsem k němu a chytil ho. ,,Em. Nemáš být ve škole?" Sklopil jsem pohled. ,,Zase jsou sennou problémy..." Povzdechl jsem si. ,,Tu maturitu udělej. Držím ti palce..."

Protočil jsem oči a stáhl si ho na klín. ,,Uklidni se, prosím tě, nebo tě tu nechám mámě." Pohrozil jsem mu a napil se kafe.

Zakňučel jsem. Je zlý. Zavřel jsem oči. ,,Nejsem těžký?" Nadzvedl jsem obočí. Určitě jsem.

Zabručel jsem. ,,Ne, nejsi, cajk." Poplácal jsem ho po stehně. No, ale je těžší než když jsem ho našel. Ale to se dalo čekat.

Hm? Dobře teda. Vydechl jsem. ,,Co se dělo po tom, co jsem odjel?" Zeptal jsem se ho a chytil si ruce.