Můj Králíček Part 1

127 🐶🐰 ~ Pryč a domu

Otočil jsem se na Natsu, která si slintala na plyšáka. Vyndal jsem jí ze sedačky a posadil si jí na klín. ,,Za chvilku budeš u Izu, neboj." Pousmál jsem se a pohladil jí po tváři.

Kousl jsem se do tváře a zakňučel. ,,Hodný." Řekl a na to jsem mu chtěl něco říct, ale raději jsem držel hubu a on do mě strčil další dva prsty. Zakousl jsem se do polštáře a snažil se držet slzy. Chci pryč. Chci Kacchana... Vydechl jsem a zavřel oči.

Po chvilce začala popotahovat. Oh. ,,Máš hlad princezno?" Nejspíš jo. Z tašky jsem vytáhl flašku s mlékem. Začal jsem jí krmit. Jo, měla hlad, hned je spokojená.

Když je vyndal po nějaké chvíli, tak se otevřeli dveře. ,,Subjekt 33907, Izuku Midoriya jde odsud." Heh? Zvedl jsem hlavu a podíval se ke dveřím, kde stál muž a držel v ruce oblečení. Šel k nám a oblečení položil na postel. ,,C-co?" Hlesl jsem tiše. Utřel jsem si slzy ale bez dalších slov jsem se rozklepaně odtáhl a začal oblékat.

Dokrmil jsem jí a láhev uklidil. Vzal jsem si Natsu do náruče a lehce jí plácal po zádíčkách. Řidič se na mě podíval. ,,Vážně necháte vašeho přítele a dceru jít k paní Midoriya?" Zeptal se. Bude to těžké, ale jo. Izuku byl bez matky a sám moc dlouho.

Oblékl jsem se a on mi sundal náramek. ,,Takže... Můžu pryč..? Ale... Ale co moje dcera?" Zeptal jsem se. ,,Vyzvedla si ji paní Bakugou." Řekl, ukázal abych šel a ja pomalu šel. Ještě jsem se klepal. Utřel jsem si slzy. Alespoň tu nebyla. To je dobře. ,,Vás si vyzvedla paní Midoriya." Řekl a přišli jsme do nějaké místnosti, kde byla moje máma. Překvapeně jsem se na ní podíval.

Dal jsem malej pusu na spánek a znovu si jí posadil na klín. Začal jsem jí houpat. Nejsou tam moc dlouho?

,,I-izuku... Omlouvám se." Řekla a hned mě objala. Huh? Zamrkal jsem a přivřel oči. ,,Em..." Vydechl jsem a lehce ji objal taky. Nevím co říct. Jsem zklamaný ale rád. Po chvíli se odtáhla. ,,Pojď. Jdeme. Opravdu mě to mrzí." Řekla a já šel s ní pryč. ,,V pohodě. Však... Však se... Nic ne-nestalo..." Neumím lhát... Vydechl jsem. ,,Rád tě ale vidím." Utřel jsem si slzy a podíval se na rudé zápěstí. Jednou rukou jsem se opřel o zeď a šel. Mám pocit že spadnu. Po chvíli jsme vyšli ven.

Opřel jsem se o sedačku a zavřel oči. Vážně jsou tam moc dlouho. Kde jsou? Kde je?

Přivřel jsem oči a rozhlédl se. Uviděl jsem auta a Kacchana s Natsumi tam. Kousl jsem se do rtu a běžel k tomu autu. Jsem rád že jsem venku a Natsumi taky. Přiběhl jsem k autu a těsně u něj se mi podlomila kolena a já spadl na zem. Skvělý načasování... Utřel jsem si slzy a opřel se o auto. Pomalu jsem vstal.

Huh? Otevřel jsem oči a podíval se ven. Oh, pane bože. I s Natsu jsem z auta vylezl a pomohl mu na nohy, objal jsem ho.

Ah... Kousl jsem se do rtu a objal ho taky. ,,Chci s vámi domu..." Hlesl jsem tiše a zakuckal se. Utřel jsem si slzy a podíval se na Natsumi. Jsem rád, že je v pořádku.

,,Neboj, už to bude dobrý." Zašeptal jsem a dal mu Natsumi. Princezna ho svými malými ručkami objala. Přišla k nám jeho matka. ,,Odvezete nás domu?' Zeptala se.

Usmál jsem se a Natsumi objal. Podíval jsem se na Mámu. Hm? ,,Tebe a koho?" Zeptal jsem se. Doufám že s ní tu není ten stařešina. Přivřel jsem oči. Ale když jsem venku, tak už jsem jakože volný.

Podrbal jsem se na zátylku. Otevřel jsem Izuku dveře, aby si mohl sednout. ,,Přeci tebe a malou." Odpověděla mu a sedla si dozadu k nim. Takže, vlezl jsem si dopředu.

Sedl jsem si a Natsumi připoutal. Pak i sebe. ,,Em..." Cože? ,,Ne. Omlouvám se. Mami... Já... Rád tě vidím a budu rád, když se budeme vídat, ale Kacchan je otec mých dětí a žijeme spolu. Je to moje rodina..." Vzít si Natsumi a žít jinde než Kacchan? Pokud by jsme spolu nebyli, tak asi... Ale ne.

Otočil jsem se na Izu. Dětí? Cože? Natsumi je jen jedna. ,,Izuku, jsi neplnoletý a já tvá matka, musíš žít se mnou, jinak na tebe bude zase mít nárok laborka." Cože? Co to s tou laborkou je?

,,Tak potom ať Kacchan žije s námi. Staral se o mě líp než kdokoli jiný a je na mě hodný. Nebudu bez něj." Řekl jsem a pohladil Natsumi po vlasech. Bude spát... Druhou ruku jsem si dal na břicho a opřel se. Koukal jsem se z okna.

Jeho matka se koukla na mě. Ups. Rychle jsem se otočil zpět čelem k cestě. Ehem, aha. Olízl jsem si rty. Ať už jsme u ní doma, bože.

,,Takže promiň. Ale chci konečně žít jako rodina." Řekl jsem rozhodně a zavřel oči. Hladil jsem si břicho a kousl se do rtu. Zvládneme vůbec dvě děti? Natsumi je hodná, ale co teprve až bude batole a do toho druhé? Promnul jsem si oči a začal si kousat nehty.

Přes zrcátko jsem se koukl na Izu. Povzdechl jsem si. ,,Tvoje máma má pravdu, ještě nejsi plnoletý." Připomněl jsem mu. Jakože, nechci, aby mě opustil, ale na mě teď nezáleží. Zastavili jsme před domem jeho matky.

Pootevřel jsem pusu a přivřel oči. ,,Díky, že jsi se mnou... Co to druhé dítě? Nechci být nějak rozmazlený, ale nehodlám být bez tebe." Myslel jsem, že bude alespoň se mnou... Podíval jsem se na břicho a olízl si rty.

Odpoutal jsem se a koukl na něj stejně jako jeho matka. ,,Jaké druhé dítě?" Zeptal jsem se. To už ho tam někdo stihnul vojet? Zavrtěl jsem hlavou, to je jedno. ,,Izuku, budeš radši se svou matkou, v klidu, nebo budeš se mnou a čekat, kdy k nám zase vtrhnou?" Chci aby byl v bezpečí!

,,Doktor tvé matky neměl pravdu. Jak jsme tehdy nepoužili ochranu, tak teď čekám další dítě. A chci být v klidu, ale tebe znám líp a jsi otec dětí. Takže bych radši zůstal s tebou." Hlesl jsem a sklopil uši. ,, Máme malý domek, aby u nás byla máma třeba jednou za čas, ale pochybuju, že by moje máma chtěla Kacchana u ní.

Nadechl jsem se. Pane bože.
,,Takže vy nejste spolubydlící?" Přidala se do našeho rozhovoru i jeho matka. Jo. Super. Promnul jsem si kořen nosu a koukl na jeho matku.

,,Ne? Kacchana miluju. Proč bych s ním měl děti a podobně, kdyby jsme byli jen spolubydlící? Však jsem před chvílí řekl, že chci žít se svou rodinou." To si toho opravdu všimla až teď? Povzdechl jsem si. ,,Chápu, že jsi měla vztah s tátou k ničemu a rodina rozpadlá, ale já chci vztah a rodinu normálně, takže budu s Kacchanem i dětmi."

Objal jsem opěradlo na hlavu. Miluju ho. Pane bože. Pousmál jsem se. Jeho matka si povzdechla a vystoupila.
,,Kdyžtak už víš, kde bydlím." Pověděla a zalezla do domu. No. Mám si teď jít sednou k Izu? Jo. Vylezl jsem a zase nalezl. Zabouchl jsem dveře a Izuku pevně objal.

Kývl jsem a pousmál se. Hm? Usmál jsem se a objal ho taky. ,,Kdyby dospělost byla od osmnácti, dva měsíce kývnu. Ale dva roky ne." Hlesl jsem a odtáhl se. Dal jsem spící Natsumi pusu do vlasů.

Připoutal jsem se. Uh. Koukl jsem na řidiče. ,,Vem nás domu, ty víš kam." Dům je hotov, matka nám tam zatím přetahala věci, takže tam můžeme.

Opřel jsem se a ruku měl na břiše. ,,Nevadí ti další dítě..?" Hlesl jsem tiše a sklopil jedno ucho. Podíval jsem se na něj. ,,Každopádně ochranu. Nevím jestli tomu můžu věřit a třeba se váš doktor zmínil a můžu být normálně těhotný."

Podíval jsem se na Izuku a chytil ho za ruku. ,,Nevadí, velká rodina není nikdy problém." Ujistil jsem ho. Jen budu muset začít makat. Takže to bude chtít řidičák, abych mohl jezdit do práce.

Nevadí? Uf. Trochu se mi ulevilo. Ale bude to hodně těžký. Sám jsem dítě. A bude to ještě těžší. Jeden je králík. A druhý? Nevím. Ruku jsem mu stiskl a koukal se z okna.
.
.
.
Lidi... Vy jste to opravdu vydrželi až sem? Gratulace xD nevím kolik Kapitol ještě bude, ale ještě jich bude asi hodně xD