Můj Králíček Part 1

91 🐰🐶 ~ Dlouhá noc

Zabručel jsem. Vydechl jsem a sedl si. ,,Jdu se napít a asi spát do obýváku, kde otevřu okno. Je tu vedro a nechci otvírat okno tady, aby Natsumi nebyla nemocná." Zahuhlal jsem.

Nadzvedl jsem obočí. ,,Cítíš se dobře?" Zeptal jsem se ho. Takové horko tu zase není. Možná nastydl? ,,Klidně můžeš spát nahej."

Zčervenal jsem. Opravdu se po dvou měsících stydím spát nahatý? Vydechl jsem a promnul si oči. ,,Jsem v pohodě a dobře. Jen se jdu napít." Hlesl jsem a vstal.

Ha? Vážně? Stydí se? Jako vážně? Spali jsme spolu, udělal jsem mu dítě, pořád spolu spíme, byli jsme spolu ve vaně i ve sprše, sexuálně jsem ho obtěžoval, když byl králík a on není schopný si vedle mě lehnout nahej, když je mu horko? Co mám jako ještě víc dělat? Začínám mít pocit, že si měl najít jako partnera jiného králičího hybrida. Nebo alespoň nějakého hybrida.

Odešel jsem a přišel do kuchyně, kde jsem se napil jen čisté vody. To je lepší. Vydechl jsem a vrátil se. Sundal jsem si kraťasy a lehl si zpět do postele na bok. ,,Promiň že jsi kvůli mě nespal. Teď jdi spát, dobrou." Zívl jsem a dal mu pusu. Zavřel jsem oči.

Přivřel jsem oči. ,,Dobrou." Zamumlal jsem. Stejně jsem na něj dál koukal. Když v tomhle vztahu nevidí smysl, proč ho chce?

Hm? Něco se děje. Povzdechl jsem si a objal ho kolem pasu. Hlavu jsem si mu dal na hruď a snažil se teda usnout, což se moc nepovedlo.

Povzdechl jsem si a začal ho hladit po boku. Kdybysme neměli Natsumi, už by byl dávno pryč. Nemusím se ani ptát. Odpověď je jasné ano.

Hm? Zvedl jsem k němu pohled. ,,Děje se něco?" Zeptal jsem se a ruku mu dal na tvář. Co se děje... Povzdechl jsem si.

Ale nebudu ho trápit, aby nelitoval ještě víc. Tak jo, klid. Usmál jsem se a ruku mu chytil. Přesunul jsem si jí na rty a políbil mu jí. ,,Neboj se, jen nemůžu spát, asi jsem vypil hodně kafe."

Povzdechl jsem si. ,,Tak mi nic neříkej no..." Zamumlal jsem. Čekal jsem že mi to neřekne. A kafe ani neměl... Proč mi to neřekne? Nevěří mi? Zavřel jsem oči a sklopil uši. Jdu spát.

,,Myslím to vážně, Zlato, nic se neděje." Políbil jsem ho do vlasů a začal ho hladit po uších.

Zamručel jsem. ,,Vždyť si žádné kafe ani neměl." Vydechl jsem a ruku si dal pod hlavu. ,,Dobrou." Snažil jsem se zase usnout.

,,Měl," nebo neměl? Už nevím. Eh. Zavrtěl jsem hlavou a pevně ho objal.

,,Ne..." Povzdechl jsem si. Alespoň kdyby si vymyslel lepší výmluvu. ,,To je jedno, že mi to nechceš říct. Už jdi spát." Hlesl jsem unaveně a zívl si.

Znovu jsem ho políbil do vlasů. ,,Spinkej, všechno je v pořádku." Zašeptal jsem a dál ho hladil.

Jasně... Když to opakuje, tak určitě tomu věřím. Povzdechl jsem si a přetočil se na břicho. Zavřel jsem oči a snažil se usnout. Usnul jsem.

Hladil jsem ho po ocásku a počítal ovečky. Fakt neusnu. Nesnáším to. A zase spinká. Podíval jsem se na něj. Je skadkej, když spí. Fakt si ho chci udržet. Natáhl jsem se pro deku a přikryl ho. Natáhl jsem se pro telefon. Nemůžu spát a tak jsem napsal Kirimu. Taky nespal. Dlouho jsme se nebavili, takže jsme se nějak bavili.

Zabručel jsem a otevřel oči. Nemůžu spát. Vydechl jsem a přetočil se na druhý bok. Asi si půjdu vzít zmrzlinu. Podíval jsem se na hodiny.

Koukl jsem na Izu a odložil telefon. Tak jo. Teď už vážně budu spát.

Proč se mi nesvěří? Vydechl jsem a vstal. Šel jsem do kuchyně a otevřel mrazák. Hm... Vytáhl jsem si jahodovou zmrzlinu a sedl si s lžící ke stolu. No co. Je mi teplo, Kacchan mi nic nechce říct, nemůžu spát... Tak si sním zmrzlinu.