Můj Králíček Part 1

100 🐶🐰 ~ Uwu

Huh? ,,Cože? Jen jsem se ptal," Pověděl jsem a malou dokrmil ,,jen jestli můžu jít zítra bez trička." Zamrkal jsem a láhev odložil. Malou jsem lépe chytil a začal ji plácat po zádíčkách.

Normálně bych řekl, že se za mě stydí, ale tohle zcela chápu. Já bych tak ani nechodil. Vydechl jsem a vzal telefon. Záda jsem mu vyfotil a telefon mu dal. Vrátil jsem se ke stříhání drápků.

Koukl jsem hm. ,,Jo, tričko nepotřebuju." Rozhodl jsem a telefon položil. Malou jsem položil do postýlky a začal jí houpat.

Zamrkal jsem. ,,Vždyť to vypadá hrozně. A kam vlastně zítra jdeš?" Zeptal jsem se a zívl. Ostříhal jsem si první ruku.

Vypadá hrozně? Pf. Malá už pomalu zavírala očka. Asi bude spáč po mě. Hm. ,,Jdu si hledat práci." Žertoval jsem.

,,Co?" Zeptal jsem se krapet zklamaně. Aha. No. Ale jo. Už by asi měl. Vydechl jsem. ,,Dobře." Zahuhlal jsem, sklopil uši a snažil se stříhat pravou ruku. Zívl jsem si.

Vypadá hrozně? Pf. Malá už pomalu zavírala očka. Asi bude spáč po mě. Hm. ,,Jdu si hledat práci." Žertoval jsem.

,,Co?" Zeptal jsem se krapet zklamaně. Aha. No. Ale jo. Už by asi měl. Vydechl jsem. ,,Dobře." Zahuhlal jsem, sklopil uši a snažil se stříhat pravou ruku. Zívl jsem si.

Zakroutil jsem hlavou. ,,Nic." Myslel jsem, že ještě chvíli bude doma, ale práce je důležitá. To je pravda. Přivřel jsem oči a nechal ho mi stříhat nehty.

Nehty jsem mu doostříhal a nůžtičky odložil. Chytil jsem ho za ruce. ,,Zlato," koukl jsem se mu do tváře ,,ven s tím."

Hm? Zabručel jsem. ,,chtěl jsem abys tu ještě nějaký čas byl než půjdeš pracovat, ale chápu a práce je důležitá." Hlesl jsem a zavřel oči.

Natáhl jsem se a vlepil mu pusu. ,,Ještě nikam nejdu, neboj." Ujistil jsem ho. Takže malej chce, abych byl doma s ním. Je to roztomilé.

Nadzvedl jsem obočí. ,,Tak kam teda zítra jdeš?" Hlesl jsem. Zabručel jsem a vzal ty nehty do ruky. Vstal jsem a hodil je do koše. Opet jsem si sedl na postel a podíval se na něj.

Usmál jsem se na něj. ,,Posekat trávu na zahradě, domácí to chce." Vysvětlil jsem mu. Chce to každej rok. Furt mě sere, baba jedna.

Oh. Usmál jsem se. ,,Tak to jo." Vydechl jsem. ,, Pojď si lehnout." Objal jsem ho kolem krku a stáhl si ho k sobě. Tím jsem si s ním lehl. Sakra proč jsem tak unavený? Zamručel jsem a zavřel oči.

Políbil jsem ho na tvář. ,,Možná, že Matsumi bude nakonec spáč po tobě." Uchechtl jsem se a pevně ho objal.

,,Nemyslím si. To jen dneska jsem unavený." Hlesl jsem a usmál se. Hlavu jsem si mu položil mezi rameno a krk.

Zmáčkl jsem mu ocásek. ,,Takže budu lenoch pořád já." Pořád v tom budu jednička.

,,Hahm..." Vydechl jsem a kousl se do rtu. Zavřel jsem oči. Pokrčil jsem nohy a snažil se alespoň teda usnout.

Začal jsem ho hladit po zádech a zadku. ,,Dobrou noc, Zlato." Zašeptal jsem.

Zamručel jsem a vrtěl pomalu ocáskem. ,,Dobrou." Hlesl jsem a zívl. Usnul jsem téměř okamžitě, což se dalo čekat.

A zase chrápe. Oni oba. Usmál jsem se a zavřel oči. Teď je řada na mě. Usnul jsem.

Vzbudil jsem se uprostřed noci, když Natsumi začala plakat, tak jsem opatrně vstal a podíval se. Dneska spala jako člověk, takže plenky. Povzdechl jsem si a zívl si. Vzal jsem jí a začal ji přebalovat. Přebalil jsem jí a oblékl. Dal jsem jí zpět do postýlky, chvíli byl u ní dokud neusnula a pak se vrátil do postele. Změnil jsem se na králíka, zavrtal se Kacchanovi na hrudi a pak opět usnul. Tentokrát bez probuzení.

Vzbudil jsem se až ráno s králíkem na sobě. Hm. Usmál jsem se a prohrábl mu kožich. Je to dlouho, co se mazlil jako králík. Dost mi to chybělo.

Hm... Zamručel jsem a zavrtěl ocáskem. Přetočil jsem se a víc se natáhl. Sklopil jsem jedno ucho. Vyspal jsem se dobře. Usmál jsem se pro sebe.

Je roztaženej jak koberec. Sedl jsem si a vzal ho do náruče. Dal jsem mu pusu na hlavu.

Ten už mě spát nenechá. Zívl jsem. Změnil jsem se na člověka a v tu chvíli ho rovnou objal kolem krku, políbil ho a lehl si s ním. ,,Dobrou." Zahuhlal jsem mu do hrudi a zavřel oči.

Zasmál jsem se. Tak asi dobře. Políbil jsem ho na čelo. ,,Chtěl jsem říct dobré ráno, ale tak dobrou, no." Hlesl jsem tiše.

,,Natsumi se vzbudila ale co." Zamručel jsem a protáhl se. Hm? ,,Ale bude problém..." Hlesl jsem. Budeme muset něco vymyslet. Uh...

Huh? Naklonil jsem hlavu na stranu. ,,Jakej problém?"

,,Podívej se na postýlku a mezery mezi. Až bude jako králík lézt a tak. Tak se tím prostrčí a spadne na zem." Zahuhlal jsem a sedl si.

Oh. ,,Takže musím koupit něco jiného." Super. Mít králíka je fakt prdel.

Protočil jsem oči a oblékl si ty kraťasy. Přišel jsem k postýlce a klekl si. ,,Vy boháči nemusíte řešit všechno penězmi. Nemusí se nic přidělat. Stačí jen něco přidělat ze všech stran do týhle úrovně." Ukázal jsem tak patnáct centimetrů." Hlesl jsem. Látka nebo něco. Nevím z jaké výšky se králíčkům při pádu nic nestane. Poštolka není moc vysoká. Nevím no.

Ruce jsem si založil na hrudi. ,,Nejsem boháč." Oznámil jsem mu a našpulil rty.

Povzdechl jsem si. ,,Z toho co jsem řekl jsi si vzal jen tohle." Zabručel jsem a vstal. ,,Pak to vyřeším. Jdu udělat snídani." Zamumlal jsem a šel do kuchyně.

Pf. Zvedl jsem se a koukl na tu postýlku. Počkat. Vzal jsem telefon a napsal mámě, aby nám přivezla tu zábranu, kterou používala na mě, když jsem pravidelně utíkal.

Povzdechl jsem si. Najdu nějakou látku a bude to. Přišel jsem do kuchyně a vytáhl pro Natsumi mléko. Hm... Nemám vůbec hlad. Lednici jsem zavřel a dal ohřát mléko. Vzal jsem talíř a Kacchanovi udělal tousty. Vzal jsem mléko a šel do ložnice. ,,V kuchyni máš snídani." Hlesl jsem.

Vzal jsem si malou princeznu, která už je vzhůru. Zřejmě čeká na snídani. Dal jsem jí pusu na tvář. ,,Někdo má čuch na snídani." Uchechtl jsem se a otočil se na Izu. Hm? ,,A co ty?"

Usmál jsem se. Asi jo. Vzal jsem si ji do ruky a dal mu pusu. ,,Já se najím pak. Nemám hlad." Hlesl jsem a sedl si s ní na postel.

Ruce jsem si dal v bok. ,,Izuku, cítíš se dobře?" Zeptal jsem se. On a nemá hlad?

Podíval jsem se na něj. ,,Jo jo jsem proč?" Zeptal jsem se a lépe si Natsumi položil. Začal jsem ji hned krmit. Jak koukám, má velký hlad.

Nadechl jsem se a prohlédl ho od hlavy k patě. ,,Jsi si jistej, Zlato?" Nezdá se mi.

Opět jsem se na něj podíval. ,,Ano." Zamumlal jsem. Nemám hlad. To je všechno. Je to asi divný, vím, ale nic mi není.

Přimouřil jsem oči. ,,Dobře, dobře." Zamumlal jsem a šel do kuchyně. Divný.

Pousmál jsem se a podíval se na Natsumi. Je roztomilá. Teď ani nelituji toho, že jsem byl těhotný. Nevadí mi, že ji mám tak brzy. Vydechl jsem a zavřel oči.
.
.
.

A máme tu 100 Kapitol xD
Mě už by nic nenapadlo, ale Kapitol zřejmě bude ještě hodně. Kámoška mi prozradila co do rpg chce ještě dát a asi to bude zajímavý (?) xD Tenhle příběh teda jen tak neskončí. Snad vás to nebude nudit a ještě hezkou podívanou xD 🙋