Můj Králíček Part 1

117 🐰🐶 ~ Přiopilý

,,Proč? Bojíš se, že ti tu budu vyprávět svůj život nebo že tě ohnu?" Dělal jsem si srandu. Nevím jaký budu. Hm. Takže mě chce opít? Nikdy jsem nepil, takže to bude rychle.

Zasmál jsem se a nalil nám do skleniček. ,,Nebojím se, v případě si tě poslechnu a v případě převezmu vedení." Mrkl jsem na něj a podal mu skleničku.

,,No tak nevidím důvod v to doufat." Hlesl jsem a vzal si skleničku. Sklopil jsem jedno ucho a k vínu si čichl. Bleh. Vůně nic moc... Sedl jsem si do tureckého sedu a koukal se na víno.

Vzal jsem si skleničku a lépe si sedl. ,,Ťuknem si?" Zeptal jsem se a usmál se.

Hm? Podíval jsem se na něj. Usmál jsem se a kývl v souhlas. ,,Jasně" hlesl jsem a víno k němu natáhl. Ťukl jsem si s ním.

Ťukl jsem si s ním a napil se. Hm. Jo, tohle mi chybělo. Alkohol.

Hm? On miluje alkohol stejně jako já přírodu. Asi. To je to tak dobrý? Nadzvedl jsem obočí a podíval se na víno. Sklopil jsem ucho a napil se teda taky.

Skleničku jsem si dal do klína a sledoval ho. Chci vidět jeho reakci. Heeh.

Zamrkal jsem, zakuckal se a skleničku odtáhl od pusy. ,,Bleh." Udělal jsem znechucený obličej a vyplázl jazyk. Zabručel jsem. Jak to může pít?

Nadzvedl jsem obočí. ,,Nechutná?" Zeptal jsem se i když to bylo zjevný.

Hnus. ,,Ne..." Zabručel jsem. ,,Ale tak tu skleničku alespoň vypiju... Třeba musím jen přijít na chuť." Hlesl jsem.

Nadzvedl jsem obočí. ,,Nemusíš, určitě
nějaký alkohol, který ti sedne." Ujistil jsem ho. Nemusí pít, co nechce.

,,Ale jo." Našpulil jsem rty. Chce to jen čas. Jo. Opřel jsem se, nadechl se a začal pomalu popíjet to víno. Najdu tu správnou chuť.

Našpulil jsem rty. ,,Zuzu, nemusíš pít jen proto, že jsem alkoholik." Oznámil jsem mu.

,,To nedělám kvůli tomu. Chci přijít na chuť." Zamumlal jsem a dopil celou tu skleničku. Oklepal jsem se. Uh. ,,Je po tom trochu teplo." Hlesl jsem.

Přikývl jsem. ,,Jo, to alkohol dělá." Počkat. Měl by vůbec pít, když mu bylo ještě před chvílí špatně?

,,Oh aha." Tak to jo. Takže po alkoholu může být i teplo. Vzal jsem si to víno a nalil si ještě skleničku. Ale ta chuť mi přijde každou chvíli jiná. Furt hnusná, ale trochu lepší.

Opřel jsem se a sledoval ho, zatímco jsem si hrál se skleničku. Lepší jak film.

Olízl jsem okrást skleničky a nakrčil nos. Fuhja! Zakroutil jsem hlavu a sedl si do tureckého sedu. Lehce jsem se zase napil a zakroutil hlavou. Palcem jsem si setřel ret od vína a pak se napil normálně a vypil rovnou celou skleničku.

,,Brzdi, zlato, bude ti špatně." Řekl jsem a vzal mu onu skleničku. Možná jsem to pití alkoholu urychlil.

Eh... Našpulil jsem rty. ,,Říkal jsi. Jaký jsem opilý, ale ani mě nenecháš. Však ty jsi byl hříšník už ve čtrnácti." Protočil jsem oči. ,,Jdu si pro zákusek." Hlesl jsem a vstal.

Odfrkl jsem si. ,,Zlato." Vydechl jsem a chytil ho za zápěstí. Skleničku jsem odložil na stolek a Izu si stáhl na klín.

Zakňučel jsem a opřel se o něj. To je prostě tak nefér! Našpulil jsem rty a zavřel oči. ,,Jsi na mě hnusný." Zamumlal jsem.