Můj Králíček Part 1

132 🐰🐶 ~ Uwu

Pohádky skončily a tak jsem si s malou musel hrát. Moc her neznám, takže peklo pro mě. Takže jsem si lehl na záda a hrál si s ní na letadlo.

Nakonec jsem teda vylezl a osušil se. Vypustil jsem vanu, oblékl si kraťasy a to jeho tričko. Vyšel jsem z koupelny i s lékárnickou rovnou do ložnice.

Malá se smála, takže to asi dělám dobře. Nakonec jsem si jí položil na hruď a políbil na čelo.

Cukl jsem uchem a usmál se. On je skvělý otec. Vydechl jsem a sedl si na postel, která se zhoupla. Vzal jsem si mastičku a zápěstí si namazal. Pak jsem si vytáhl obvaz.

Pevně jsem jí objal a přivřel oči. ,,Chce se ti už spát?" Zeptal jsem se jí. Podle jejího smíchu to beru jako ne.

Nějakým způsobem jsem si to zápěstí obvázal a lékárničku pak uklidil. Rozcuchal jsem si vlasy a šel do kuchyně.

Hm. ,,A nebudeš spát, ani když tě pohoupu?" Snažil jsem se smlouvat. To prý taky ne, alespoň tak jsem si přeložil to její kousnutí mě do ramene.

Prošel jsem do kuchyně a vzal si čokoládu. Dal jsem jí do hrnce a nechal ať je rozteklá. Hm... Vzal jsem špejli a barevný posyp. Co dál... Rozhlédl jsem se na skříňky a koukal co tu všechno je a dal si k tomu. Oh.

Nakonec se proměnila v králíka a hopsala pryč. Sakra! Vyletěl jsem na nohy a dohnal jí až v kuchyni. Hodil jsem budu, ale chytil jí!

Vzal jsem oloupanou cibuli, nabodl jí na špejli a celou namočil do čokolády. Nakonec posypal barevným posypem. Hm? Podíval jsem se na Kacchana.

Uf. Díky bohu. Sedl jsem si s ní. ,,Ty malá mrško!" Šťouchl jsem jí do nosíku. To si pšíkla a proměnila se zpátky.

Usmál jsem se. Je teplo, takže by možná neměla nastydnout, když je nahatá. Sedl jsem si ke stolu i s talířkem a začal jíst... Cibule v čokoládě. Vypadá to jako jablko v cukrové jablko. Teda tvar.

Lépe jsem jí chytil a koukl se na Izuku. Hm? ,,Co to jíš?" Zeptal jsem se a i s Natsumi se zvedl.

Hm? ,,Na." Hlesl jsem a natáhl to k němu. I když. ,,No raději ne." Zase jsem si to stáhl k sobě a zase si kousl. Divný co jím v těhotenství, ale cibule s čokoládou je celkem dobrá. Bylo by to ale lepší a nutellou.

Přimouřil jsem oči. ,,Dobře, takže jíš zase nějakou prasárnu." Došlo mi to. Ale pokud mu to chutná, ať si to užije. Ehem. ,,Zítra pojedu nakoupit, takže si napiš, co budeš chtít." Pověděl jsem. No, nepojedu, nechám se odvést. Ha. Musím si udělat řidičák, sakra.

,,Cibule v čokoládě." Zahuhlal jsem. Njn. Já za to nemůžu. Olízl jsem si rty od čokolády a zase kousl. ,,Jasně." Zamumlal jsem. Mě udělá radost se vším sladkým.

Natsumi mě šťouchla do nosu. Agh. ,,Omluv nás, jdu jí hodit nahoru na půdu a pak uteču." Sdělil jsem mu a šel s tím malým naháčem nahoru do patra do jejího pokoje.

Uchechtl jsem se a kývl. ,,Jo jo dobře taťko." Hlesl jsem a dojedl tu svou cibuli. Vstal jsem a uklidil tu po sobě.

Pf, prej taťko. Došel jsem s ní do pokoje a položil jí na přebalovací pult. ,,Co bys ráda, princezno? Šaty, nebo overál?" Proč se jí vůbec ptám, když mi neodpoví?

Tak a co teď? Hm... Protáhl jsem se a šel do obýváku. Nudím se... Vydechl jsem a sedl si. Začal jsem si hrát s prsty a koukal se z okna. Je zataženo, ale vypadá to, že bude odpoledne horko.

Nakonec jsem jí oblékl do overalu a posadil jí do postýlky. Sedl jsem si na houpací židli tady a sledoval jí, jak mumlá na plyšáky.

Chci se mazlit. Chci odpočívat. Chci Natsumi i Kacchana. Zabručel jsem a vstal. Zeptám se Kacchana, jestli by nemohla Natsumi spát u nás na posteli. Ale pak. Přišel jsem na chodbu.

Opřel jsem se a usmál se. ,,Jsi celá Izuku, taky se hádáš s kým chceš." Uchechtl jsem se a přivřel oči. Ah, bože.

Na boty kašlu. Vyšel jsem ven přímo na zahradu, kde jsem se rozplácl na zem na trávu na záda s roztaženými nohy u rukama. Aahh... To je příjemný...

Nevím jak dlouho to bez Izu vydržím, dost jsem si na něj navykl. Ugh. Měl jsem pokračovat v pití, bože můj.

Zavřel jsem oči a usmál se. Za chvíli stejně půjdu dovnitř. Chci objímat Kacchana. Otevřel jsem oči a koukal se na oblohu.

Zvedl jsem se a přešel k postýlce. ,,Kterého plyšáka máš nejraději, hm?" Zeptal jsem se jí.

Povzdechl jsem si. Když jsem takhle sám... A i když jsem teď venku... Cítím se sám. No jakože vždycky jsem byl venku sám, ale teď mi to nějak vadí... Zavřel jsem oči. Za chvíli půjdu zpátky.

Objala plyšáka kaoli. Usmál jsem se. ,,Jo, to bude tím, že ty i Izuku při objímání jako jedna vypadáte." Uchechtl jsem se a vytáhl si jí i s plyšákem do náruče.

Ruce jsem si dal po hlavu, odpočíval. Za tak čtvrt hodinky jsem se chtěl zvednout a jít zpět, ale to sluníčko, které vylezlo mě uspalo.

Malou jsem uspal. Tak. Ugh. Izuku si to beze mě užívá, že? No, bránit mu v tom nebudu. Protáhl jsem se a zapl chůvičku. Jednu jsem si vzal s sebou a zalezl si do vedlejší ložnice.

Svalil jsem se na postel a koukl na telefon. No, co mám teď ale dělat? Nudím se. Možná bych se mohl začít učit na řidičák? Zvedl jsem se a šel si dolů pro učebnici, ale všiml jsem si Izuku. Oh, bože. Vylezl jsem ven, vzal si ho do náruče a přenesl ho do ložnice.

,,Hmm..." Zabručel jsem a žamroulal očima. Hm? Promnul jsem si oči a zívl. Em huh? Zamrkal jsem a sklopil uši.

,,To nic, spi, jen za chvíli bude pršet." Obloha se zatáhla dost rychle, co si budeme. Zvedl jsem se a přikryl ho.

Zamručel jsem. ,,Kam jdeš ty?" Zeptal jsem se a zase zívl. Bože. Sedl jsem si a promnul si oči. Na trávě se spí opravdu dobře. Podíval jsem se z okna, kde začalo pršet. Heh? Čekal jsem, že bude horko...

Chytil jsem ho za ramena a znovu ho položil. ,,Jdu nahoru do ložnice a za hodinu začnu dělat oběd." Odpověděl jsem mu a šel zatáhnout závěsy. Bojí se bouřky, takže kdyby začala, alespoň to neuvidí.

Em... Proč jde nahoru a nezůstane tady? Chci ho objímat. Zabručel jsem a přikryl se. ,,Co jdeš dělat?" Zeptal jsem se.

Zatáhl jsem. ,,No, jdu kouknout na Natsu a půjdu se učit." Pověděl jsem mu a otočil se na něj. ,,Nemusíš si dělat starosti, odpočívej." Ujistil jsem ho a přešel k němu. Pohladil jsem ho po tváři. Tak jo, jdu.

Nadzvedl jsem obočí. Učit? Na co? Našpulil jsem rty a vydechl. Řešit to nebudu. Chtěl jsem být s ním, ale tak jdu teda ještě na chvíli spát. Přetočil jsem se na bok a zavřel oči.

Povzdechl jsem si. Odešel jsem z ložnice a do garáže bez auta si došel pro učebnici. Vrátil jsem se nahoru do patra do ložnice.

Povzdechl jsem si. Co teď? No asi teda spát no. Zamručel jsem a lehl si na břicho. Objal jsem malý polštářek a snažil se teda usnout no. Taky se mi to po čtvrt hodině povedlo.

Sedl jsem si na postel a začal číst. Proč je těch značek tolik? To se nemůžu v životě naučit!