Můj Králíček Part 1

56 🐇 ~ Dokument

Koukl jsem se na něj a pousmál se. Sedl jsem si a nakonec se i zvedl. Natáhl jsem si alespoň trenky. Co teď? Měl bych se učit nebo na něj čučet?

Hm... Spokojeně jsem vydechl a objal deku nohama. Je jedno, že jsem nahatý. Ale nahatý se mi leží dobře. Usmál jsem se a usnul.

Nechám ho spát aniž bych ho svým pohledem obtěžoval. Vzal jsem si učebnice a materiály k látce a šel si sednout do obýváku. Učil a učil jsem se. Jak mě už to nebaví.

Probudil jsem se asi... Asi tak hodinu a půl. Možná po dvou hodinách. Slunce už bylo vysoko a já měl hlad. Ale nechce se mi a bolí mě zadek. Hm... Přetočil jsem se a změnil se na králíka.

Učebnici jsem odložil a zaklonil hlavu. Koukal jsem na strop. Nemůže se někdo učit za mě?

Zamrkal jsem. Co to sakra. Zakňučel jsem a změnil se hned zpět na člověka. Vydechl jsem. Zřejmě dítě je větší než břicho králíka... Bolí to a brzy asi nebudu moct během těhotenství být králík... Nah...! To je nefér! Zakňučel jsem a zavřel oči.

Hm? Co to bylo? Zvedl jsem se a došel do ložnice. ,,Co je?"

Zakryl jsem se. Zčervenal jsem. Proč se cítím trapně jako by to byl první sex..? Zabručel jsem. ,,Brzy nebudu moct se měnit na králíka... Bolí to..." Zabručel jsem a obličej si zabořil do polštáře. Musí to monstrum růst tak rychle?

Oh. Přišel jsem k němu a objal ho. ,,Sice jsi jako králík rozkošnej, ale jako člověk jsi prostě k sežrání." Zamumlal jsem a začal ho hladit po boku.

Hm? Pousmál jsem se a objal ho. Hlavu jsem si mu položil na hruď. ,,Co bude k obědu?" Zeptal jsem se.

,,Ještě nevím, na co bys měl chuť?" Zeptal jsem se a poplácal ho po hlavě.

Sklopil jsem uši. ,,Nevím. Třeba pizzu v mléce." Dělal jsem si z něj srandu. Heh. Teď bych snědl všechno.

Napodobil jsem zvuk zvracení. ,,A jdeš do sklepa." Sdělil jsem mu a odtáhl se od něj. Jdu teda něco udělat.

Zasmál jsem se a přetočil se na břicho. ,, Dělám si srandu." Hlesl jsem a nadzvedl se. Kde mám oblečení? Ale co. Bolí mě zadek.

Radši ať to ta sranda vážně je! Asi udělám onigiri. Jo, udělám.

Zabručel jsem a pomalu se zvedl. Vzal jsem si kraťasy a nadechl se. Podíval jsem se na břicho. Hm... Odebral jsem se do koupelny. Vzal jsem hadr a alespoň to tu uklidil.

Tak. Teď už musím jen počkat. Co teď? Cinkl mi telefon. Ah! Přišla televize a komoda na ní!

Utřel jsem si čelo a vstal. Hotovo. Přišel jsem jako tučňák do pokoje a vzal si mikinu místo trička, protože mi bylo trochu chladno a pak jsem šel jako tučňák do kuchyně.

Došel jsem dolů. Dva týpci mi to pomohli vytáhnout před dveře bytu. Dovnitř jsem to už táhl sám.

Hm? Podíval jsem se ke dveřím. Neptala jsem se a přišel k němu. Pomohl jsem mu.

Ha? ,,Co děláš? Pusť to!" Pleskl jsem ho přes ruce. Nemá nic tahat, to ví každej kretén, tudíž i já.

Cukl jsem rukama a pustil to leknutím. Hm? Sklopil jsem uši a podíval se na něj. ,,Proč? Chci ti pomoct..." Hlesl jsem.

Nakrčil jsem nos. ,,Jdi si nandat jídlo a neštvi mě!" Zabručel jsem a ruce si založil na hrudi.

Sklopil jsem pohled. Udělal jsem snad něco špatně? Vždyť jsem jen chtěl pomoct. Vydechl jsem a šel teda do kuchyně si dát jídlo.

Odtáhl jsem to do obýváku a telku rovnou zapojil. Dost divný, obývák se už začíná plnit.

Hm? Nandal jsem si jídlo a pak si sedl ke stolu. Vypadá to dobře. Začal jsem teda hned jíst a dobré to taky bylo.

Tak. Oklepal jsem se a šel do kuchyně. Hm? Oh. ,,Dá se to jíst?" Zeptal jsem se.

Je to opravdu dobrý. Snědl jsem to nakonec celé. Hm?  ,,Jo jo je to dobrý." Zahuhlal jsem, vstal a uklidil po sobě.

Pousmál jsem se. ,,Jsi uražený?" Zeptal jsem se a opřel se o stůl.

Hm? ,,Nejsem. Jen nechápu proč jsem nemohl." Našpulil jsem rty.

Zamrkal jsem a nakrčil nos. ,,Tak si to jdi vygooglit." Nařídil jsem mu.

,,A co mám hledat." Vydechl jsem. ,,Jdu se koukat na seriál." Hlesl jsem a šel do pokoje.

Protočil jsem oči a šel se najíst. Uh. Na to, že jsem to dlouho nedělal, jíst se to dá. A ten králík mě už taky štve!

Přišel jsem do pokoje, lehl si na postel a... I když. Měl bych se učit... Zabručel jsem. Ne kašlu na učení. Vzal jsem si notebook a dal tam ten seriál na který jsem koukal minule.

Dojedl jsem a šel ho zkontrolovat. Hm. ,,Chceš zkusit novou telku?" Zeptal jsem se.

Hm? Podíval jsem se na něj. ,,Em. Jo dobře." Hlesl jsem notebook zaklapl. Sedl jsem si a dal ho na stolek. Vstal jsem.

Natáhl jsem k němu ruku. Možná mu pustím dokument o těhotenství, aby neblbnul.

Usmál jsem se a chytil ho za ruku. Stejně furt nevím co si myslet ale nechám to takhle. Šel jsem s ním teda do obýváku.

Vzal jsem ovladač a svalil se s ním na gauč. Telku jsem zapnul a hledal dokument.

Lehl jsem si zády na něj mezi jeho nohy a hlavu si mu položil na hruď. ,,Co hledáš?" Zamumlal jsem.

,Uvidíš." Zamumlal jsem a chytil ho kolem pasu. Tak! Našel jsem dokument o těhotenství, které nám pouštěli ve škole. Pustil jsem ho a ovladač odložil. Natáhl jsem si nohy na to rameno gauče. Dobrej nápad koupit ten rohovej.

Usmál jsem se a jeho ruku chytil. Natočil jsem hlavu a začal se koukat. Těhotenství? Zamručel jsem. No dobře.

Poplácal jsem ho po hlavě a pevně ho objal. Hlavu jsem si mu položil mezi uši.

Spokojeně jsem zabručel a dal se koukal na dokument. Oh. Proto řekl ať nic netahám. Ale nejsem ženská. Navíc to nebylo tak těžký.

Objal jsem ho pevněji. Hm. Začal jsem si hrát s jeho prsty.

Usmíval jsem se a stále se koukal. Dobře. Dobře. Chápu že nemůžu alkohol nic. Tohle taky chápu. Bože. Je toho hodně. Pak to naštěstí skončilo.

,,Takže, co jsi se naučil?" Zeptal jsem se a vzal ovladač. Teď tam dám normálně seriál.

,,Kouřit a alkohol ne. Netahat těžký věci a další novosti. Všechno chápu neboj." Zamručel jsem a hrál si s jeho prsty.

,,Dobře, alespoň že tak." Kývl jsem a pustil tam seriál, který nám byl doporučen.

Natočil jsem hlavu a koukal se na televizi. Přivřel jsem oči ale stále si u toho hrál s prsty.

Podíval jsem se na ruce. ,,Baví tě to?" Zeptal jsem se tiše a za prsty ho chytil. Po rukách jsem ho začal hladit.

Hm? Zajímavá otázka no... Em. ,,Hm... Když se nudím, tak i celkem jo, hele." Uchechtl jsem se a zavřel oči.

Šťouchl jsem ho do boku. ,,Všiml jsem si." Zamručel jsem a kousl ho do krku.

Naklonil jsem hlavu a dál se věnoval jeho prstům. Usmál jsem se. Zajímalo by mě jestli Kacchan věří tomu Kirishimovi. A taky jestli jsou lidi jako Kacchan, že by o mě nikomu neřekli. Hm...

Hm. Udělám mu cucák. Protože prostě proč ne, že? Usmál jsem se a začal na něm pracovat.