Můj Králíček Part 1

79 🐰🐶 ~ Teprve začátek

Vlezl jsem si za Izuku a chytil ho kolem ramen. No. Tak po tomhle na něj nebudu moct sáhnout ani dvou metrovou tyčí. I když. Řekl přeci, že už se mnou spát nebude, ne? Tak mi to může být i jedno, no. Doktor si lépe nasadil brýle a nohy Izuku víc roztáhl. Jak trapně se asi cítí?

Cukal jsem furt obočím a taky ušima. ,,Em. N-no mo-možna to raději nechám p-přirozenou cestou." Řekl jsem rychle. Pomoc! Tohle je horší než ty testy! Vydechl jsem.

Zamrkal jsem. Vážně? Sevřel jsem ho pevněji. Doktor jako kdyby ho neslyšel se ho začal tam dole dotýkat. Nevidím tam, ale zřejmě dělá to samý co já, když ho chci vomrdat. Hm. Jo. Izuku mě ve spánku udusí polštářem.

Zakňučel jsem a silně se kousl do rtu. Jestli to takhle musí být, tak další dítě v životě nechci! Neslyšel mě ten mě ten blbec. Chci přirozenou cestu! Kacchana zabiju! Měl jsem jít do té chatrče. Do rukou jsem mu silně zaryl drápy na důkaz, že ho zabiju.

Au! Au, Au! Vezmu ho na veterinu a ty drápy mu ostříhaj! Upřímně, nejlepší na tomhle je výraz mojí matky a toho doktora. Heh. Jo, super. Doktor se po chvíli odtáhl a znovu si upravil brýle.
,,Docela by mě zajímalo, jak se vám podařilo vytvořit dítě."

Zamrkal jsem. ,,Hele hele. Jste tu, aby to dítě bylo venku. Žádný zkoumání!" Zakňučel jsem. Toho už jsem měl dost. Sám to nevím, ale to je fuk. A chci tu přirozenou cestu. Zamručel jsem. Nemám porodit plus mínus zítra?

Nakrčil jsem nos. Doktor zavrtěl hlavou. ,,Ptám se proto, že máte zvětšený tak zvaný bod spojení, vypadá to, jako kdyby se vás někdo pokusil sterilizovat." Vysvětlil mu a sundal si rukavice. Nohy přitiskl Izuku k sobě, aby je tu neměl roztažené.

Zakňučel jsem a kalhoty si okamžitě oblékl. ,,Jsem z lesa, nemluvte v hádankách a o něčem čemu nerozumím." Našpulil jsem rty a Kacchanovi ruce stiskl.

Co na tom Izuku nechápe? To slovo sterilizace? Nadechl jsem se a pevně ho sevřel, aby se cítil lépe. Teď toho moc nezmůžu.
,,Bod uvnitř vás tam dole, který zařizuje spojení dvou partnerů a poskytuje plodit děti, je poškozený. Upřímně, vypadá to jako, kdyby se někdo dost amatérsky snažil zajistit, abyste nemohl mít vlastní potomstvo." Vysvětlil mu jinak. Matka vypadala dost zděšeně.

Zamrkal jsem. ,,Cože?" Vydechl jsem a přivřel oči. No dítě máme, ale... To nejspíš v těch laboratořích... ,,Ale dítě máme. I když to byla nehoda. Znamená to teda, že je velká šance, že v životě bych už dítě mít nemohl? Ale dítě je v pohodě ne?" Zeptal jsem se.

Koukl jsem se na doktora. Neví co říct. ,,Zajedu si pro vybavení a raději to zkontrolujeme." Rozhodl a zvedl se. Ou. To před Izu říkat neměl!

Pootevřel jsem ústa a přivřel oči. Co..? Kousl jsem se do rtu a víc stiskl Kacchana. Takže nemusí být v pořádku? Sice jsem dítě nechtěl, ale když už ho mám, tak chci aby bylo zdravé, obklopené lásky. Aby mělo to co já ne. Zavřel jsem oči a sklopil uši. A jaký vybavení?

Matka s ním odešla z pokoje a o něčem se bavili. Izuku jsem pevně objal a políbil na tvář. ,,Hlavně klid, ano?" Nemusí se stresovat. Všechno je určitě v pořádku.

Vydechl jsem s přetočil se na bok. Opřel jsem se o něj, chytil ho za ruku a druhou si dal na břicho. Zavřel jsem oči a propletl do s ním prsty. Snad bude v pořádku.

,,Zuzu," Zašeptal jsem a políbil ho do vlasů ,,klid." Nevím, jak ho uklidnit, aby se cítil v pořádku a v bezpečí. Jsem strašnej.

Zuzu? Vydechl jsem. ,,Sice jsem nechtěl dítě, tak jako ty, ale když už, tak chci aby bylo v pořádku." Navíc ho už tak nějak chci. Takže v to doufám.

Vím, a chápu. ,,Je a bude, není se čeho bát," Ujistil jsem ho ,,kdyby nebylo v pořádku, nebyl bys i ty, ne?" Ne? Nějak by to musel vycítit.

,,Jo... Já si myslím, že je. Jen mě zarazila jeho reakce..." Zamumlal jsem a nadechl se. Jo. Chce to jen v to věřit. Bude v pořádku.

Pohladil jsem ho po tváři. ,,Tak vidíš." Usmál jsem se a přivřel oči.
Stejně by mě zajímalo jak to, že má děcko, když ten doktor chtěl v podstatě říct, že by děti mít neměl. A pochybuji o tom, že mám nějaké zázračné péro.

Pousmál jsem se. Zavřel jsem oči a hlavou mu zatlačil do ruky jako když se chci mazlit. ,,Je večer. Měl bys být asi doma a vyspat se zítra do školy." Hlesl jsem. Už jsem ho moc zdržoval a ani nevím kolik je.

Zavrtěl jsem hlavou. ,,A co?" Zamručel jsem. No tak pojedu do školy odtud. Teď se chce mazlit, tak se budeme mazlit.

,,A nevadí ti to?" Vydechl jsem. Je to od něj milé, ale snad to nevadí. Zavřel jsem oči a chytil ho za ruku. Usmál jsem se.

,,Kdyby mi cokoliv z tohohle vadilo, nejsem tu." Sdělil jsem mu a začal si hrát s jeho vlasy.

Nemyslím si. Kacchan není zlý. I kdyby mu to vadilo zůstane. Ale jestli to tak bere. Vydechl jsem. Asi nemůžu spát co? Ještě jednou tu bude doktor. Fuj. Nechutný. Nenechám se od nikoho sahat než jen od Kacchana.

Hm. Do několika minut se ozval klapot bot na schodech. ,,Je zpátky." Zabručel jsem. Zajímá mě, pro co si odskočil.

,,Jo. Slyším." Nečekaně. Povzdechl jsem si a uši sklopil. Zavřel jsem oči. ,,Je mi nepříjemný, když na mě sahá někdo cizí..." Zamručel jsem.

Hm? ,,Ale já na tebe sahal...?" Tak jak to, že mě nepokousal?

,,Ty jsi jiný případ a určitě si na mě hned první den nesahal tam dole. Plus jsem si na tebe už zvykl a mám tě rád. On je úplně cizí." Protočil jsem oči. Blbec

Nadechl jsem se. ,,Zlato, on je doktor, ten týpek se o tebe musí postarat." Dal jsem mu pusu na tvář. V tu chvíli se otevřely dveře.

,,To je mi fuk." Zabručel jsem. Je mi to prostě nepříjemný. Vydechl jsem a otočil hlavu. Chci už domu.

,,Musel jsem si pro ultrazvuk a pár dalších věcí." Přitáhl sem ten ultrazvuk a začal ho připravovat. Aha.

,,Aha..." Hm... Zabručel jsem. A co mám dělat já? Vydechl jsem, sedl si a opřel se. Už chci aby bylo konec.

,,Vytáhnout tričko." Nařídil hned. Chytil jsem lem jeho trička a vytáhl mu ho nad břicho.

Hm? Tričko bych si dokázal vyhrnout sám. Ten chlap mi na břicho něco namazal, co bylo strašně ledové. Oklepal jsem se a pak na břicho něco přiložil a jezdil tím po břiše.

Hlavu jsem si mu položil na vlasy a našpulil rty. Trvá to dlouho.

To je hrozný. Hrozně to studí. Zabručel jsem a zavřel oči. Po chvíli jsem to necítil, tak jsem se podíval a tričko si zase stáhl.

Týpek se zamyslel. ,,Takže?" Zeptal jsem se a nadzvedl obočí.

Nadzvedl jsem obočí a povzdechl si. ,,Je překvapivě v pořádku." Řekl a já uleveně vydechl. Alespoň že tak.

Uf. Tak dobrý.
,,Co teď?" Zeptal jsem se jinak.

,,Co teď? Teď chci odpočívat. Dítě je v pohodě. To je dobře. Zjistil jsem, že dítě vyjde zadkem... To bych opravdu radši ten císařský řez." Zabručel jsem s nezájmem a nadechl se. Bože ať už je to všechno pryč.

Zamrkal jsem.
,,Pokud to jde přirozenou cestou, císařský řez se zvažovat nebude." Oznámil mu doktor.

Povzdechl jsem si. Zabručel jsem. Bezva. Budu trpět bolestí. Přetočil jsem se na bok a zavřel oči. Objal jsem Kacchana i plyšáka. ,,Fajn..."

Prohrábl jsem mu vlasy. Doktor si prokřupl klouby. ,,Čas začít, ne?"  Huh?

Vyděšeně jsem zamrkal. ,,C-c-co? Cože?" Podíval jsem se na něj a vyvalil oči. Co? Teď?! Ne ne ne ne! To ne! Vydechl jsem.