Můj Králíček Part 1

142 🐰🐶 ~ Uwu

Osušil jsem se a coural se do ložnice za ním. Příště se půjdu zbavit těsných trenek k tomu vodopádu, do hajzlu.

Lehl jsem si do postele, která se zhoupla a roztáhl jsem se. Aaah... Usmál jsem se a podíval se na Kacchan, který přišel. ,,Pojď ke mně." Našpulil jsem rty, sklopil jedno ucho a udělal na něj oči.

Povzdechl jsem si. Co nadělám. Ani těm jeho očím neodolám! Lehl jsem si z části vedle něj a z části na něj. Políbil jsem ho na čelo a pevně objal. ,,Teď už fakt spi."

,,Ty ale taky." Hlesl jsem a usmál se. Objal jsem ho, zavřel oči a spokojeně zabručel. Po několika minutách jsem usnul zase.

No, jo, no, jo. Zamručel jsem a pokusil se usnout, což se nakonec i stalo.

Ráno jsem vstal celkem brzy. Kacchan i Natsumi už spali. Vydechl jsem a podíval se na Kacchana. Hm? Prsty jsem mu přejel po břiše. Jdu si zacvičit. Zvedl jsem se, vzal mu sluchátka a můj telefon. Šel jsem do obýváku.

On má břišáky... Zamručel jsem a přišel do obýváku. Nasadil si sluchátka, pustil jsem písničky. Hm... Co teď. Jak se cvičí? Povzdechl jsem si.

Zmizelo mi to chlupatý topení. Zabručel jsem, sedl si a promnul si oči. Rozhlédl jsem se. Natsu spí a Izu tu fakt není. A pak že já prý utíkám. Pf. Zvedl jsem se a šel ho najít.

Kliky? Asi jo. Lehl jsem si na břicho a podepřel se rukama. Raz, dva, tři. Vydechl jsem a začal dělat  kliky, ale sakra to bylo těžký. Sklopil jsem hlavu a nadechl se.

Vešel jsem do obýváku a zarazil se. Hm? Co to dělá? On cvičí? Proč proboha? Teď když je v tom?!

Nejde to... Spadl jsem na zem a vydechl. Roztáhl jsem ruce i nohy a zakňučel. To je hrozný... Zapřel jsem se rukama a zkusil to zase.

Přišel jsem k němu a vytáhl ho na nohy. ,,Nechtěl bys mi říct, na co jako myslíš, když jsi březí?!"

Uhmm... Zamručel jsem a sundal si sluchátka. ,,Cože?" Podíval jsem se na něj. Vypadá naštvaně. Udělal jsem něco?

Ruce jsem si založil v bok a snažil se nevypěnit. Vážně super. A pak že jsem já ten kretén, kterej nepřemýšlí. Fakt super! Kdybych ho mohl plesknout! Ugh.

Cukl jsem uchem a začal si hrát a prsty. Em... Docela mě znervózňuje, když je ticho. Podrbal jsem se na zátylku a podíval se jinám.

Nadechl jsem se a nakonec se na něj i koukl. ,,Co sis jako myslel?"

,,Em... No... Chci mít to co ty na břiše." Hlesl jsem. Proč ne? No. Ale asi těžko, když se mi břicho zvětšuje. Tak asi po porodu.

Pane bože! Promnul jsem si kořen nosu. Nádech, výdech. ,,Na břiše mám akorát tak tuk," Zabručel jsem ,,Jsi normální? Vždyť jsi zbouchnutej!" Prskl jsem.

Haha. To určitě. Zabručel jsem a vydechl. Chytil jsem si ucho, našpulil rty a koukal se jinám. ,,No jo no jo. Tak až budou venku." Zahuhlal jsem a zavřel oči. ,,Jdu pro Natsu." Zvedl jsem se.

,,Nemysli si, že jsem s tebou skončil!" Tohle si s ním ještě vyřídím. Na tohle ať si nezvyká.

A... ,,Vždyť jsem neudělal nic špatného." Vydechl jsem a šel do ložnice za Natsumi. Co je na tom tak špatného? Zkřížil jsem si ruce na hrudi a přišel jsem tam. Byla už vzhůru.

Sedl jsem si na stůl a vydechl. Hlavu jsem si dal do dlaní. Pane bože. Já se picnu.

Vzal jsem si ji do náruče a usmál se. Vyměnil jsem ji plenku, oblékl do šatiček a šel s ní do kuchyně, kde jsem jí posadil do toho jejího něco a šel k lince ohřát mléko.

Zvedl jsem se a šel si dát do koupelny sprchu. Potřebuju se schladit, abych nevypěnil.

Ohřál jsem mléko a sedl si k Natsu. Hm? Cukl jsem uchem a povzdechl si. Fakt jsem ho naštval? Vydechl jsem a přivřel oči. Začal jsem jí krmit.

Zamkl jsem se a vlezl si do sprchového koutu. Kašlal jsem na to, že nejsem nahej, a pustil si ledovou vodu.

Pak se mu omluvím... Povzdechl jsem si a pohladil Natsumi. Usmál jsem se na ní. Je roztomilá. Až Kacchan někdy půjde nakoupit, tak poprosím, aby koupil něco, co mimina můžou jíst jako první.

Ugh. Chvíli to tam s Natsu vydrží. Sedl jsem si na zem a koukal se do proudu vody.

Kdy asi tak začneš chodit nebo alespoň lézt? Hm... Natsumi dojedla a já odložil láhev. ,, Natsumi. Řekni Táta." Pobídl jsem jí a usmál se. Vzal jsem si jí. Zkusím začít učit mluvit.

Do půl hodiny jsem vylezl. Půjdu nakoupit. A půjdu pěšky. Takže hodinu, hodinu a půl budu pryč. To bych se mohl uklidnit dostatečně.

Nebyl v té sprše nějak dlouho? Povzdechl jsem si. Asi jsem ho opravdu naštval. Sedl jsem si na zem a Natsumi držel proti sobě. ,,Tak ještě jednou." Vydechl jsem. ,, Natsumi. Řekni Táta. T. Á. T. A." Natsumi se na ně kouká a šklebí se.

Oblékl jsem se a vzal si peněženku. Tak jo. Prošel jsem obývákem. ,,Jdu nakoupit!" Oznámil jsem mu a rovnou došel do chodby a odešel z domu.

Hm? Rychle jsem vstal a vykoukl z kuchyně. Em... Sakra. Vydechl jsem a sklopil uši. ,,Tak příště." Oznámil jsem Natsumi a z lednice si vytáhl poslední kousek nějakého jídla. Pak jsem i s Natsumi šel do ložnice.

Klíče mám, peněženku taky. Jo, telefon nemám. Tak, na co. Izuku to zvládne, hádal se o tom se mnou, takže tak. A za chvíli jsem doma. Nikdo neví, kde bydlíme, takže je v pohodě. Ugh. Přidal jsem do kroku.

Posadil jsem ji na postel, ale ona se hned převalila na záda. Sluchátka jsem Kacchanovi vrátil do šuplíku a telefon dal na stranu. ,,Takže... Co budeme dělat?" Vydechl jsem a podrbal se na zátylku. ,,Možná než Kacchan přijde půjdeme ven. Co ty na to?" Ona jen něco zahuhlala a to beru jako v souhlas.

Vešel jsem do jednoho obchodu. Nakoupil jsem věci na vaření a něco k jídlu pro Natsu. Holka, se kterou jsem spal se na mě koukala jak na debila, když jsem bral dětský pleny. No co!

Vzal jsem si ji teda do náruče, zvedl se a vytáhl ze skříně takovou čepičku proti sluníčku pro Natsumi. Dal jsem jí to na hlavu. Samozřejmě jsem ustřihl kus látky, aby mohla dát uši ven. Pak jsem s ní šel na chodbu, kde jsem ji obul. Vzal jsem klíč, obul se a vyšel ven.

Ugh. No tak jsem nestihl vytáhnout. Komu se to kdy nestalo? Vždyť to nikoho nezabije. Ne? Snad. O rodičovství toho vím asi jako o tom, kdy včas vytáhnout. Hah. Odkašlal jsem si a vzal i nějaké dětské jídlo, které by už mohla. No, to se u mě zastavila ona.

Telefon i klíče jsem dal do kapsy. Natsumi v náruči a šli ven někam k tomu rybníku. Nepůjdeme do vody. To kdyžtak až přijde Kacchan. Přišli jsme tam a sedl jsem si na zem.

Sáhla mi na rameno. ,,Neříkej, že ty, ten největší parchant v Japonsku, máš děcko." Vysmála se mi.

Dal jsem jí na zem a oba na mě koukala a pak koukala všude kolem. U toho vrtěla ocáskem. Uchechtl jsem se. Je spokojená. Podrbal jsem ji za uchem a usmál se. Lehl jsem si na záda vedle ní.

Nadechl jsem se. Klid. ,,Jo, mám a další na cestě." Oznámil jsem jí nezaujatě a vybíral malej nějakou pěknou mašly do vlasů. Doslova slyším, jak pění. ,,S kým teď pícháš, že si najednou hodláš nechat děti?!"

Ona se změnila najednou v králíka a začala hopkat do lesa. Ne ne ne. Tak to ne. Zvedl jsem se a běžel za ní. Hned jsem ji chytil, když po ní chtěla skočit divoká kočka.

Protočil jsem oči. ,,Někoho mnohem lepšího než jsi ty," Oznámil jsem jí ,,Teď mě omluv." Odbyl jsem jí a šel zaplatit.

Odfrkl jsem si. Šel jsem s Natsumi zpět, sedl jsem si, natáhl nohy a Natsumi si dal na klín. ,,Buď zase člověk..." Zakňučel jsem a povzdechl si. Začal jsem ji prstem drbat na hlavičce.