Můj Králíček Part 1

5 🐇 ~ Uwu

To mám za to, že chodím spát někam na kopec, když jsem na šrot. Měl jsem prostě někoho sbalit, možná bych si to užíval víc, než krmení týhle tlustý a chlupatý koule.

Po nějaké době jsem slezl, protože cítím že mu to je nepříjemný, takže jsem z něj slezl úplně a vlezl si do toho všeho co mi tu připravil. Lehl jsem si a zavřel oči. Jdu spát.

Vážně se právě sebral a odešel? Já tu jak dement dělám, aby tu nevyváděl jak na kastraci a on si jen tak odejde! Sedl jsem si a probodl ho pohledem. Do háje. Teď mi to došlo! Nemá o mě zájem ani ten králík!

Zvedl jsem se a odebral do pokoje. Když nejsem na šrot a nemám šuk, měl bych se učit. Ugh. Z šuplíku jsem si vytáhl učebnici a sešit, začal jsem se učit. Nebo spíš, lépe řečeno, jen do toho čumět. Já ten ročník nedodělám. Ani nemám tucha z kolika předmětů maturuju. Je to sedm nebo devět? Kdo ví? To zjistím na místě. Ha.

Probral jsem se a nikdo tu nebyl. Usmál jsem se a změnil se na člověka. Vylezl jsem z místnosti do chodby a samozřejmě kontroloval aby mě nepřistihl. Přišel jsem k bundě a našel jeho peněženku. Otevřel jsem ji a našel nějakou malou kartu s jeho jménem.

Tenhle předmět vůbec nemám rád. Proto se budu učit převážně ten, jinak bych tu školu vlastně mohl nějak dodělat. Jen tenhle předmět mi pije krev. Taky mám pocit, že mě ten učitel nechá vyletět. Ugh!

Vzal jsem si tu kartičku. Umím číst, ale jen tak zřídka. Přečetl jsem jeho jméno. Ka-tsu-ki... Nějaká malá holčička mi přidávala ke jménu -chan a někdo -kun.... Dříve jsem nevěděl co to znamená. Usmál jsem se. Kacchan! Hehe. Uklidil jsem to a prohlédl si jeho dům normálně.

Po chvíli jsem vše odložil zpět do šuplíku a lehl si. Jen na chvilku jsem zavřel oči. Začíná mě bolet hlava.

Hm. Přistěhoval se sem právě? Dům moc zařízený nemá. Přišel jsem do kuchyně a otevřel lednici. Začal jsem vrtět ocáskem. Jen kousek jídla... Nemůžu! Přijde mu to divný že něco chybí.. Povzdechl jsem a lednici zavřel.

Vymrštil jsem se do sedu. To byla lednička! Zvedl jsem se. Jsem tu jen já a ten králík a pochybuju, že je to ninja, co si umí otevřít ledničku.

Šel jsem pak zpět do obýváku. Uslyšel jsem ale kroky, tak jsem rychle, ale tiše přiběhl a hned se změnil zpět na králíka. Lehl jsem si a dělal že spím. Musím být opatrný..

Rozhlédl jsem se po bytě. Nikdo nikde, jen ten králík. ,,Hej, Koule, neviděls tu někoho?" Zeptal jsem se ho, když jsem zalezl do obýváku. Už zase mluvím s králíkem.

Podíval jsem se na něj když přišel a zakroutil jsem hlavou. Opravdu musím být opatrný. I pokud jde o zvuky v domě. Třeba si teď bude myslet že tady straší. Jo určitě. Hehehe....

Nakrčil jsem nos. ,,Není něco ve vzduchu? Mám pocit, že mám už i slyšiny." Zabrblal jsem pro sebe a odebral se do kuchyně. Z ledničky jsem si vytáhl džus a pil rovnou z krabice.

Není... Stoupl jsem si a přiskočil. Začal jsem chroupat mrkev a u toho se díval na toho kluka ... Kacchan! Jo. Díval jsem se na něj do kuchyně. Možná ho v noci trochu vyděsím.

Krabici jsem vrátil zpět do lednice. Mám pocit, že mi dost slušně začíná šplouchat na maják. Ugh. Vzal jsem si telefon a šel si sednout do obýváku na zem.

Koukal jsem se na něj a dojedl mrkev. Napil jsem se, vykonal potřebu a pak se rozvalil na zem. Pokud mě jednou načapá jako člověka, tak se ho zeptám na pár věcí. Jakože proč nemá dům vůbec zařízený a nebo proč furt chlastá.

Začal jsem projíždět stránky školy, jestli mi náhodou neodpadla nějaká hodina. No. Tři hodiny jo, ale přidali mi další čtyři. Ugh. Já se do tý školy můžu rovnou nastěhovat.

Až usne, tak se změním na člověka a nějak se ho pokusím vystrašit. Ale jak? Tak aby nezjistil a neviděl mě když jsem člověk. Budu nad tím přemýšlet, ale teď jdu zase spát. Lehl jsem si a chvíli na něj koukal. Pak jsem usnul.

Telefon jsem odložil a koukl se na tu chlupatou kouli. Zase chrápe. Ten má teda život. Závidím. Jen se cpe a spí. Já chci taky!

Zvedl jsem se a odešel z bytu do sklepa. Potřebuju něco, co mu zabrání běhat po bytě, když nebudu doma. Ještě bych ho našel v mojí posteli s rozinkama, co nebudou rozinky. Čmajzl jsem něco sousedovi a vrátil se do bytu. Ohraničil jsem mu ohraničení ještě větším ohraničením. To by mohlo fungovat.

Zabručel jsem a sklopil uši. Rachot... Otevřel jsem oči a zamračil se. Hm? Uchechtl jsem se pro sebe. Si myslí že to mě udrží tady? Tak je vedle jak ta jedle. Usmál jsem se a zase zavřel oči.
.
.
.

Nevím jak kapitolu pojmenovat no xD